na Blog.cz

"Za jak dlouho že se to odevzdává? Za pět týdnů?" Fakt dík, pane asistente, bez vás bych si to neuměla spočítat. Ještě jste mohl přihodit něco ve smyslu "my víme, že jsme vám to právě dost sundali a musíte to celý překopat, ale takový je život.."

To bylo před dvěma týdny. Současný status? Jsem asi ještě více v místech, kam slunce nesvítí, než jsem byla, protože hmotové řešení se stále nachází tam, kde bylo (opět bych zamumlala něco o nedostatečně osluněných místech, bože, jak já jsem sprostá, když jsem vystreslá, ale s osluněním mám momentálně vážné problémy, a to jednak hmotové projektové teoretické, jednak kožní červené praktické - není nad zrzavé geny - a tak radši sklapnu), jenom týdnů do odevzdání nezbývá pět, ale tři. Ve dnech to zní pozitivněji: jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet, tik, tak, tik, tak, my nejsme tik biologické hodiny tak, my jsme ty tik hodiny co ti tak připomínají že tik jestli rychle něco tak nevymyslíš, sjedou tě tik na odevzdávkách takovým tak způsobem, že se z toho tik nechtěj vědět tak co.

Ne, ale vážně. Trčet doma a vyklikávat si krychličky, když je venku léto, teplí samci motýlí tulipány pylují a všechno volá "pojď ven, pojď ven, vyser se na to a pojď ven", je dost na pytel, pane stavitel. O třech blížících se zkouškách ze statiky nemluvě. Chci se vyvalit na sluníčko, číst si knížky o kvantové fyzice a představovat si, že jsem pozitron, a nechci, opravdu nechci trávit víkendy, svátky, děkanská a rektorská volna ve škole. Hell yeah.

Nu což, chtěla jsem to, mám to mít. V příštím životě jdu ale studovat rekreologii, a basta!

>Obžalovaná, přistupte. Jste obviněna ze zamoření velkého procenta českých sídlišť, o historických fasádách nemluvě. Spolu se svými koplici lososovou, pískovou a bledě zelenou jste se úspěšně infiltrovaly i do satelitních městeček a na renovované rodinné domy. Viním vás z toho, že jste svým souhlasem k použití vašich substancí naprosto zabily interiér několika kostelů, o chodbách činžovních domů nemluvě. Také vám dávám za vinu, že jste z povědomí veřejnosti vytlačily naprostou většinu ostatních barev. Doznáváte se k výše uvedeným zločinům?

>Polib si, estéte. Stejně nás nezastavíte!

No tak, lidi! Chci říct: co je špatnýho na obyčejný bílý?

Na pračku, vole. A učím se na sporák.

Vyhlašuji pátrání po své duševní rovnováze. Je značně malá a tedy přehlédnutelná, nespolehlivá, většinu času nefungující jak by měla a proto tedy nejspíš vyrobena v Číně, po záruce, návod k použití chybí. Naposledy spatřena včera v pozdních hodinách, kdy se její současná majitelka vyklikala do úplného vyklikání, a po svém zmizení nahrazena kočkou, co dělá nyan-nyan-nyan sto hodin v kuse a stvořením pravděpodobně lidského původu (ano, něco jako desátník Nóblhóch), co dělá trolololololo. Já vím, že je to mrcha proradná nespolehlivá recidivistická a nejpozdějc do dvou dnů po návratu mi zase zmizne, ale stejně bych ji ráda měla zpět. Trololo chlapík mě začíná znervózňovat. Neviděl jste ji někdo?

Mimochodem, kdyby někoho kromě ksichtoknihy zajímalo, co se mi honí hlavou, je to nyančíča. Už mi v mozku vyběhala kolečko.

Ty, Ježíšku, když jsem byla tenhle rok tak hodná (a to jsem byla, když jsem toho dostala tolik), nemohl bys nějak zařídit, aby se tyhle tři sešli v jednom filmu či seriálu? Nebo aspoň reklamu... Prosím prosím prosím, budu si ji pouštět vždycky před spaním a pak se mi bude hezky spát a nebudu přes den dělat kraviny, vyděláme na tom oba! Co ty na to?

Dík, hele.

Nějak se mi teď stýská se mi po starých dobrých časech, kdy jsme se nebáli sprostých slov, ožírali se každej víkend a poměrně velké procento času jsme o sobě nevěděli. Kdy odpoledne přišel člověk ze školy, fláknul s taškou do kouta a jedinou starostí bylo, jak zabije čas do večeře. Budoucnost byla slibná, zítřky světlejší než světlé, deprese hluboké, záchvaty smíchu hysterické a popravdě dosti pitomé, uvažování neracionální, slzy slané a tekly jich potoky... Nemá to být naopak? Nemá být náhodou minulost vybledlá a zašedlá a přítomnost to, co voní, chutná a září všemi barvami od námořnické modré po vyblitou žluť?

Ne, nejsem nikterak v depresi z přítomnosti. Naopak, daří se mi velmi dobře. Jsem na vysněný škole, letošní zkouškový se tváří jako velká pohoda, vztahy s rodinou jsou dobré, mám vlastní notebook, mobil, milujícího a milovaného muže a župan, co je ještě měkčí než králíček Azurit.. Co by za to děti v Somálsku daly? Mám se úplně skvěle. Fakt.

Prostě jsem se jen hrozně dlouho neopila tím správným způsobem. Takovým tím způsobem, kdy klidně ujdete 15 kilometrů pěšky, protože potřebujete další pití, ale cesta strašně uteče a vy se celou dobu skvěle bavíte. Už jsem hrozně dlouho nebyla na žádným koncertě, kde vlítnete do davu a je vám úplně jedno, že je z 90 procent složenej z ožralejch punkerů se steelama a vy máte akorát tenisky. Je to fakt hrozně dlouho, co jsme si v opilosti povídali se spoustou cizích o lidí o spoustě hovadin. Hrozně dlouho jsem neměla kocovinu, bože!

Teď chlastám jinak. Méně živelně. Častěji a méně. Alkohol podávaných v malých dávkách a tak dál. Míň míchám. Už nepiju krabičák, ale víno z lahve, ach ta snobárna. Nad čtyřicet procent v panáku, už žádné společné oblizování jedné flašky a šťastná shledání na kožním. Zestárli jsme, jsme slušnějc vychovaný, už se neválíme v louži bůhvíčeho, ale zvracíme tiše až doma a hezky do kbelíčku. Není na tom nic špatnýho, je to prostě jen další vývojové stadium civilizačního alkoholismu. Skončím jako moji rodičové, každej den si budu muset dát skleničku na usnutí. Vyměkli jsme. Ale s tím se musí počítat, je hezké žít rychle, dokud po nás někdo nechce tu druhou část, že?

Ale já mám plán! Maturitní ples (už ne náš, nevadí). Spousta známejch. Spousta spolužáků. Spousta alkoholu. Spousta vzpomínek typu "a jak ses tenkrát poblil" a "jak jste tenkrát spolu to" a "ty si z toho vážně nic nepamatuješ?". Budeme pít. Distingovaně, samozřejmě. Žádné válení se pod stolem, to se ve společenských šatech nedělá, obzvlášť v těch krátkých, pak je toho moc vidět. Ale pít budem, a dodržíme plesovou tradici a ukradnem si šerpu. Punk is not dead!

Teda aspoň dokud vám není dvacet.

Radši zůstanu doma a budu se zpíjet vaječňákem od babičky.

Tragéde!

Má studijní morálka se nachází na naprostém dně, ještě hlouběji, než kam se propadla burza v roce třiatřicet. Po čtyřech dnech strávených ve sněhu (přiznávám se dobrovolně, jisté procento těchto chvil se mi hlava nacházela poněkud vzdálena od míst, kde obyčejně bývá, tedy nad nohami) jsem velmi úspěšně zapomněla na domy, statiku, kavárnu, zrcadla a všechno to kolem. Ono to bude asi tím, že mozek má přeci jen omezenou kapacitu (i ten můj, a teď se vůbec strašně nenápadně nevyvyšuju nad vás, ubohé smrtelníky a červy plazící se v prachu, které drtím podrážkami svých bot). Když ujíždím na běžkách vostosedum do kopce, protože je mlha a já jakožto oficiálně potvrzený největší lůzr uzavírám skupinu a zbytek se mi ztrácí v dáli (dvacet metrů se stává dálí teprve ve chvíli, kdy je vidět na dva metry a stopa není, protože led), tak mozek pracuje na takových těch věcech typu "hmm, možná bych mohl říct srdci, ať tolik nebuší, protože jinak vyskočí ven z krku a nastydne, a ty plíce by taky mohly dejchat trochu rychlejc, dochází nám tady kyslík, a že ruce nemůžou, to maj blbý, když makat nebudou, tak sjedou do údolí i s náma ostatníma orgánama, takže koukejte přidat, vy lemry líný!" a na vznešené věci jako architektura, světový mír a velké výnosy pšenice nezbývá čas. Ale byla jsem pochválena, že zas až tak pomalu taky nejedu, neremcám, nehroutím se, nelámu lyže a nepláču, takže by si mě měl drahý prý ponechat a neprodávat mě, až přijde hladomor, protože bylo málo pšenice, a málo jí bylo proč? protože na ni nikdo nestihl myslet, tak.

Poučení pro příště?

Jojo, bylo to fajn. A zpátky do pracovního procesu... Příhradovina volá!

Možná vám nakonec ty krásný Vánoce a bohatýho Ježíška a šťastnej novej rok atakdál atakdál atakdál popřeju. Možná. Si to ještě rozmyslím.

První zásadní informace je tato: nehorázně se těším na příští prosinec. Ne že by mě tolik bral ten konec světa, ale do kin půjde Hobit. Mám akutní závislost na songu z traileru a soundtrack bude až tak za rok. Asi mám problém. Asi určitě. Nouzové řešení vypadá tak, že jsem donutila muže, aby mi slíbil, že se se mnou podívá na všechny tři díly Pána prstenů, a to během jedné noci. On to asi dá, já ne, protože poslední týden jsem spala maximálně 6 hodin denně, a to byl dobrej den. Dospávat se bude až do letnách prázdnin...

Druhá zásadní informace je ta, že mám za sebou vánoční koncert. Letos to vypadalo pohodově. Týden před koncertem sepsán program, všechno nacvičeno, už se bude akorát dolaďovat, no jsme my to holky šikovný.. Houbeles. Tři dny před koncertem odpadla zpěvačka. Shánění záskoku - povedlo se! Zpěváka jsme sice museli celou noc učit zpívat, ale nakonec se jakžtakž povedlo. Zbývalo jen vydržet se nesmát. Když slyšíte koledu se slovy "zamrzla jezera, obloha ztemněla, ledová vichřice čechrá vrabci pírka", je to oukej, ne? Tak teď si představte, že zpěvák ráčkuje. Got it? Zamrrrzla jézerrra, obloha ztémněla, ledová vichřřřice čechrrrá vrrrabci pírrrka... Tam za vodou na stváni, bvívka se k bvívce naklání. Já vím, není to ode mě hezké, smát se někomu kvůli vadě řeči, ale stejně jsem se válela smíchy po podlaze. Asi zpěvákovi příště vyberem něco něžnějšího.

Třetí zásadní informace je ta, že vám teda nakonec ty krásný Vánoce, bohatýho Ježíška, šťastnej novej rok atakdál atakdál atakdál popřeju. A i když je toho teď všude plno, stejně si to neodpustím. Přeju vám, aby nakonec pravda a láska opravdu zvítězily nad lží a nenávistí. Veselé Vánoce!

Kam se poděl můj milovaný cynismus? Chcípnul. A dobře mu tak.

Aneb odevzdáváme o týden dřív, než jsme měli. Před Vánocema už máme mít stejně všechno hotový na kritiky. Ještě pořád neumím pořádně s Vrayem. O Rhinu se radši nebudu ani vyjadřovat. Den před kritikama máme předtermín stavitelství. V písemce ze statiky nebyl deviační moment. Vyklikávání projektu na cad jde neuvěřitelně pomalu. Neumím naklikat půdorys krovu, ne že bych se o to někdy pokoušela. Zkoušku z geologie mi bude muset napsat někdo jinej, protože na přednáškách jsem tenhle semestr strávila přesně dvacet minut. Stejně tak by za mě mohl někdo vyplodit čtyřstránkový esej o výstavě. A stejně jsem si dneska neodpustila válecí odpoledne s Pratchettem, co jsem ještě nečetla (objev roku, vážení!)

A vůbec mi to je všechno fuk, protože jsem si našla novou formu odreagování se. Budu psát nas..štvané dopisy. Dneska jsem odeslala jeden směr O2 a v nejbližší době pravděpodobně přistane další exemplář na liberecké radnici. Vánoční stromeček, který bliká tak, že se mu epileptici musí vyhýbat minimálně o tři ulice, bych ještě skousla. Ale obří svítící větrný mlýn s andělíčkama, nafukovacího Santu svádějícího boj z očí do očí s nafukovacím sněhulákem a techno remix Vánoce, vánoce přicházejí fakt nedávám. K dokonalému naplnění mé představy soukromého pekla chybí už jen dětský pěvecký sbor falešně zpívající vánoční písně doprovázen jinými dítky šmrdlajícími na housličky, vyluzujícími tímto způsobem zvuky, za které by Hitchcock prodal i kalhoty, aby si je mohl použít v Psychu.

Konec slovního průjmu (ta předchozí věta mě vážně vyčerpala). Jdu si pustit nějakou tu americkou vánoční hitovku, představovat si, že venku sněží, a užívat si pocit, že už mám celých 3 celé sedmdesátpět desetin vánočního dárku. No není to skvělý?!