Myš

26. června 2007 v 16:34 | zubr |  Literatůra
Další slohovka, tentokrát na téma Já a zvíře...někde to publikovat musim, když to profesorka neocení! a vůbec, co byste chtěli s takovym debilním tématem? zázraky se dějí, ale ne tady..

Tak jako každý pátek seděl jsem i dnes ve své oblíbené kavárně. Kromě mě tu bylo jen pár lidí, tenhle podnik není koneckonců moc známý. Ale kávu vaří dobrou, to ano. Objednal jsem si ještě jedno espresso (s mlékem, prosím, a dva cukry!) a pohodlně jsem se opřel. Páteční odpoledne. Slunný den, práci mám pro tento týden za sebou (jsem úředník), víkend naopak před sebou... co víc si člověk může přát?
"Prosím, vaše káva!" Ze zadumání mě vytrhla až slova číšnice. Napil jsem se a začal jsem se rozhlížet okolo sebe. Ano, za ty roky, co sem chodím, se tu nic nezměnilo. Můj pohled sklouzl na zeď. Stále stejné žluté tapety, dřevěné obložení, na stěnách obrázky - moment! Tamhle je ve zdi díra! A odtamtud se na mě dívá...je to možné? Myš! MYŠ!
Citlivka rozhodně nejsem, žab se nebojím, než spláchnu pavouka do záchodu, tak ho klidně vezmu do ruky, ale myš v kavárně je myš v kavárně. Bůhví kde všude lezla? Chuť na kávu mě úplně přešla. "Huš! Zmiz!" mávl jsem rukou. Myš nic. Jenom se na mě dál dívala. Je normální, že si mě to zvíře takhle prohlíží? pomyslel jsem si. Myš na mě vrhla ještě jeden pohled a pak zalezla zpátky do díry. Zakroutill jsem nevěřícně hlavou a obrátil svou pozornost ke kávě.
Najednou mě začala svrbět pravá noha. Podrbal jsem se, ale svědění nepřestávalo. Místo toho začala svědit i levá noha. Poškrábal jsem se znovu. Pravá ruka. Levá ruka. Co se to sakra děje?! Svět se mi zvětšuje před očima. Šálek s kávou právě dosáhl velikosti dvoupatrového rodinného domku se sklepem, terasou a zahradou (přesně takové mají v katalozích realitních kanceláří), když svědění náhle přestalo. Sláva! Všechny končetiny mám na svém místě...počkat! Možná mi dokonce nějaká přebývá. Kouknu se dozadu - a zpanikařím. Narostl mi ocas! Ve lžicce uvidím svůj odraz. Je ze mně myš!!!
"Klid, hlavně nepanikař," slyším tenký hlásek. Pootočím hlavu a dívám se do obličeje myši. Tedy pokud mají myši obličej. Ale tenhle obličej, nebo co to vlastně je, jsem už někde viděl. Pak mi to dojde. "Tak proto jsi tak dlouho nebyl v práci?" ptám se. Druhá myš (nebo spíše myšák) smutně přikývne:"Uznej, že takhle účetního dělat nemůžu. Ani bych neudržel v ruce pero. A po kalkulačce bych musel skákat." "A nestýská se ti po lidech?" zeptám se opatrně. "A víš, že ani ne? Být myší je o moc jednodušší. Nemusíš platit daně, nechodíš na nákupy, jediné, co tě zajímá, je sehnat nějaký sýr. A kromě toho-" další výhody myšího života se už bohužel nedozvím, protože na stůl dopadne hadr spolu se slovy číšnice :"Jedeš, ty mrcho!" Bývalý účetní bleskurychle sleze ze stolu a zahučí rovnou do díry. Já za ním. V bezpečí myší díry sedíme vedle sebe a pozorujeme servírku, jak si podezřívavě prohlíží můj kabát a tašku, které jsem u stolu nechal. Nakonec toho nechá a odchází.
Zvednu čenich a zavětřím. Ach, ta božská vůně!!! "Co to je?" ptám se svého druha v kožichu. Zvedne hlavu a také zavětří. "To je sýr, kamaráde. Podle vůně bych to tipnul na ementál, středně zralý, už měkčí. Může být starý tak dva dny. To je pochoutka. Ale smůla - je v pastičce." Začichám ještě jednou. Vstávám a pomalu jdu za vůní sýra. "Hej, kámo, co to děláš? Ten sýr je v pastičce, jasný? Jestli nechceš přijít o ocas, tak se od něj drž dál!!!" volá na mě bývalý účetní. Ale já jsem jako omámený. Ještě kousek... Už ho vidím. Je tam, nádherný, žlutý, vonící kousek sýra. Sbíhají se mi sliny. Už je vzdálený jen na délku mého ocásku. Už jen tři krůčky...dva, jeden...
Náhlá bolest mě probere. Co se to se mnou dělo? Něco mě ukrutně bolí. Ohlédnu se. Ocásek mám uskřípnutý v pastičce. Au! Co teď? Kolem mě bezradně pobíhá myšák-účetní a chytá ho hysterický záchvat. "Sakra, vymysli něco!" zařvu na něj tak silně, jak jen může myš řvát. Ale on jen ječí (nebo spíše piští) a pobíhá kolem. Co nevidět si začne chytat vlastní ocásek. Dus, dus, otřese se podlaha. Bývalý účetní zvedne hlavu, vyděšeně zakvíká a zmizí. "Cha, tak jednu už máme!" zaburácí nade mnou někdo tak silně, že si myslím, že přichází bouřka. Překonávám neodbytnou touhu vytáhnout deštník a místo toho se snažím zjistit, co mě to právě zvedlo do vzduchu. Neúspěšně. Někdo mě vytáhl z pastičky. "Díky, statečný zachránče," říkám, ale statečný zachránce mi očividně nerozumí. "Ta piští, mámo, co?" slyším místo obvyklého "to je maličkost, dělám to třikrát denně". "Usekni jí hlavu!" křičí někdo. Jejda. Tady se ze mě asi nestane ubohá zachráněná princezna, ale obyčejný biftek. Cítím, jak mě někdo zvedá do vzduchu za můj zbytek ocásku a pokládá mě na prkénko. Nad sebou vidím velký lesknoucí se nůž. A určitě je pořádně ostrý. Čísi ruka ho zvedne kousek nad můj krk a ...
"Pane, probuďte se! Za chvíli zavíráme!" Zmateně se rozhlížím okolo sebe. Kam zmizel ten nůž? Číšnici můj údiv zřejmě pobaví. Říká: "Spal jste jak neviňátko, nechtěli jsme vás budit." Takže celá ta historie byl jen sen? Nejspíš ano. Posbírám svoje věci, něco zamumlám a odcházím. U dveří se naposled otočím a podívám se směrem k mému stolu. Ve zdi je díra a v díře...Znechuceně se obrátím a vyjdu ven na ulici. Budu muset zajít k doktorovi. Přísahal bych, že na mě ta myš mrkla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristina Kristina | E-mail | Web | 7. července 2007 v 18:35 | Reagovat

Waw... Hej toto je fakt mazec, čekala bych, že ho tím nožem klofnou, ale takto... hm... Fakticky zajímavej námět, nechápu, co se na tom mohlo učitelce nelíbit??? (Jediná možná chyba by se mi teda zdála v útvaru? Co jste měli psát?) Kristina

2 zubr zubr | 15. července 2007 v 15:16 | Reagovat

vypravování..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama