Pink Floyd:The Wall

28. června 2007 v 20:50 | zubr |  Schrei!
"...i ty sám jsi jen cihla ve zdi..."
Kdo neviděl, neuvěří. A taky o hodně přichází. The Wall je jako poezie - jednou nestačí (tohle není z mý hlavy, to vymyslela moje inteligentní maminka). Vždycky si najdete něco nového. Pokud se na Zeď chystáte poprvé, připravte si hodně, ale opravdu hodně dobrou náladu, protože byste ji pak mohli třeba dlouho postrádat. Ten film není zas až tak depresivní, jenom vás donutí přemýšlet.

Po prvních deseti minutách jsem měla chuť se zvednou a jít dělat něco smysluplnějšího (např. napsat sem něco o neužitečnosti filmového průmyslu - i když to je vyhánění čerta ďáblem). The Wall se totiž na začátku nějak nemůže rozběhnout. Vidíte jen jakési zmatené obrazy, dialog veškerý žádný a všude spousta krve. Jediné, co stojí za to, je hudba. Ale po těch kritických deseti minutách začne film nějak dávat smysl. Pravda, smysl sice poněkud zvláštní, ale i snaha se počítá...
The Wall je silně protiválečný film. Nezapůsobily na mě ani tak výjevy, které jako by vypadly ze Zachraňte vojína Ryana, ale spíše scény, kdy je malý Pink Floyd doma v Anglii. Ale začněme od začátku - pokud se tomu dá říkat začátek.
Malý Pink Floyd (komu to přijde divné - jako mému bratrovi - Pink je křestní jméno, Floyd příjmení, něco jako Josef Novák) žije sám s matkou. Jeho otec zahynul ve válce. Vyroste v rockovou hvězdu, jeho manželství ale krachne a Pink už se veze. Ustavičné sledování televize a vůbec všeobecné blbnutí ho prakticky dodělá, a tak se není čemu divit, když nakonec skončí v blázinci.
Zeď nemá úvod, stať ani závěr. Jde jen o zmatený, nesouvislý sled obrazů, které pochopíte až na konci filmu. Celou atmosféru navíc dokreslují výborné animace - lepší jsem viděla už jen u Monthy Pythonů. Hlavní Pinkovu roli si zahrál Bob Geldof a dlužno říci, že se s tím popral statečně. Rozhodně mu to věříte.
Zaujal mě znak Pinkovy kapely - dvě zkřížená kladívka (nebo co to má vlastně být). Podobnost s hákovým křížem, ale i se srpem a kladivem (i když to možná nebyl tvůrčí záměr) je zcela nesporná. Kdyby si Pink nechal narůst knírek, možná že by si ho lidé s někým pletli...
Nejdrsnější část filmu přijde nakonec. Pink je v blázinci a už nevíte, co je pravda a co se odehrává pouze v Pinkově hlavě, co je minulost a co je přítomnost. Závěrečný soud (s úžasnou hudbou) diváka absolutně dodělá, takže se nedivte, až budete po skončení filmu jen sedět a tupě zírat.
Zkuste se na film podívat, i když Pink Floydy z duše nenávidíte. Nikdo vás přece nenutí poslouchat jejich cédéčka. Hudba Rogera Waterse ve filmu ve vás totiž zanechá úplně jiný dojem, než když si to album pustíte jen tak.
Tak, a mám to za sebou. Pokud se vám zdá, že jsem něco špatně pochopila, napsala nebo interpretovala, tak to máte blbý, protože jsem se s tímhle textem mořila asi hodinu a už na něm nehodlám nic měnit. Takže:"ZBOŘTE ZEĎ!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bětka - We Don´t Need No Education - Von Ynglend Bětka - We Don´t Need No Education - Von Ynglend | Web | 29. června 2007 v 17:36 | Reagovat

Ten film jsem toužila vidět :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama