Zrzavý chlup a Tragéd

26. června 2007 v 16:40 | bizon (publikováno zubrem) |  Chlívek (externí autoři)
Je tady slibovaná zvířecí detektivka - zcela překvapivě školní slohová práce, téma Já a zvíře. Podle profesorky se chudák Bizon netrefil do tématu, ale rozhodně vzniklo mimořádné dílo...;)

- I -

"To mám ale krásný nový domeček," pomyslela si veverka a usnula vyčerpáním. Někdo by mohl namítat, že to nebylo z vyčerpání, ale těžké intoxikace, protože ještě týž den zrzečka stihla svůj nový baráček, ve vykotlaném kmeni mohutného stromu, zkolaudovat. Vzhledem k tomu, že si zapomněla sundat botičky je na každém z nás, aby si o tom udělal svůj obrázek. Myslím, že se jmenovala Zrzavý Chlup.
Ráno, když se probrala s těžkou bolestí hlavy, nemohla poznat svůj domeček. Po celém těle měla zabodané tenké a velmi ostré jehlice. Po chvilce uvažování došla k závěru, že je na akupunktuře. Nebyla to ovšem pravda. Podle neuvěřitelného nepořádku v bytě a své kocoviny poznala, že večírek se mírně protáhl. Jeden z jejích nejlepších kamarádů ježek Bodlinka nezvládl situaci, a proto byl nucen nedobrovolně přespat u veverky doma. Ta o tom ale neměla ani ponětí a vzhledem k tomu, že ježka uložili do její postele není pochyb o původu zabodnutých jehlic v jejím kožíšku.
Okolo poledního se probral k životu i Bodlinka. V té době už měla zrzečka téměř celý byt uklizený a pouze u dveří stál odpadkový koš plný nakousaných muchomůrek a zbytků z večera. Při pohledu na ježkovy krví podlité oči se Zrzavý Chlup začala neovladatelně smát. Po delší době, když konečně ovládla své emoce se zeptala jak se cítí a jestli nechce udělat česnečku. Bodlinka nabídku s díky přijal.
Mezitím se do baráčku přišli podívat i ostatní obyvatelé lesa a návštěvníci oslavy. Veverka je vřele uvítala a zkušeným okem na první pohled zjistila, že česneky bude muset udělat víc než jenom jednu porci. Zašla si proto k medvědici, jestli by jí nepůjčila svůj kotlík, ve kterém pro svého muže starého medvěda vaří týdenní příděl potravy. Souhlasila. Na zpáteční cestě domů se Zrzavý Chlup pořádně pronesla, protože kotlík byl alespoň dvacetkrát větší než ona. Když se celá ztrhaná vrátila domů zjistila, že ježek a dikobraz vyprávějí společnosti nevhodné vtipy a pokračuje družná zábava. Se značným znechucením od nich odvrátila oči a zamířila do kuchyně. Jen tak mimochodem si za chůze přejela přes svůj kožíšek, ve kterém bylo kromě mnoha blech i spousta čerstvých ran po ježkových bodlinách.
Po hodině vaření polévky se Zrzavý Chlup celá umaštěná vrátila do obývacího pokoje. Většinu hostů našla v těžko popsatelném stavu a tak není divu, že do nich bez rozpaků nalila horkou česnečku. Někteří jedinci slabší povahy to nevydrželi a pádili tryskem domů, aby neznečišťovali cizí území. Nejhůře na tom byl opět Bodlinka, od té doby přezdívaný Tragéd. Zrzečka ho s hlasitými kletbami vyhodila z baráčku. Na chvilku se pozastavila nad tím, že u dveří nevidí odpadkový pytel plný zbytků muchomůrek, ale pak si řekla, že se nejspíš objevila nějaká dobrá duše, která to udělala za ní.
Smutným pohledem se rozhlédla po pokoji. Zvířátka udělala strašlivý nepořádek a chuděrce Zrzavému Chlupu nezbylo nic jiného, než vše znovu dokonale uklidit. Silný kuřák jezevec si dokonce spletl opěradlo křesla s popelníkem a po přátelském tchoři Karlovi, jenž prozíravě chodil každých pár minut ke dveřím, zůstal v bytě charakteristický zápach zkažených vajec a dlouho nepraných ponožek. Ještě dlouho do noci se v baráčku větralo, ale to už veverka nevnímala. Přemohl ji spánek…
- II -
"Vstávej! Rychle, probuď se…," slyšela zrzečka jako ve snách. Po dlouhém zápolení otevřela jedno oko. První co uviděla, byla nějaká příznačná příšera z říše fantazie. Po bližším zkoumání, ale v příšeře poznala svoji sousedku ropuchu Bradavici. " Proč mě budíš takhle brzo po ránu?" odpověděla Zrzavý Chlup svým typickým hrubým vypitým hlasem, jenž často vídáme u postarších hereček druhé kategorie. "Nemruč a fofrem se oblíkni! Stalo se strašné neštěstí!" pištěla Bradavice. Zrzečka se naoko neochotně zvedla, ale ve skutečnosti hořela zvědavostí, co že se vlastně stalo….
V Hospůdce na Mýtince byla už skoro všechna zvířátka. Výčepní kanec Kopejtko zářil štěstím, protože už ani nepamatoval, kdy měl v podniku naposledy takový nával. Zvířátka se shromáždila u největšího -a taky jediného- stolu v místnosti. Pouze tchoř Karel byl nedemokraticky vyhozen z místnosti. Ve chvíli, kdy vešla do místnosti Zrzavý Chlup s Bradavicí, se všichni jako na povel podívali jejím směrem. Nastalo hrobové ticho. Akorát z venku bylo slyšet reptání tchoře Karla, který byl moc maličký na to, aby mohl do lokálu nahlížet oknem.
"A podívejme se kdo to přišel," ozval se nad hlavami všech přítomných burácivý hlas medvědice. Oči všech se upřely na Zrzečku. Ta se chvíli rozhlížela po místnosti. Neviděla nikoho ze svých bližších přátel, což jí vůbec nepřidalo na náladě. " Co se stalo?" zeptala se opatrně shromážděných zvířátek a klouzala pohledem z jednoho na druhé. Hostinský Kopejtko pohotově přispěchal s židlí pro veverku, jelikož již byl seznámen se situací a věděl, že teď přijdou krušné chvilky. Po delším výslechu, křížovém výslechu a dvojitém křížovém výslechu to už věděla i Zrzavý Chlup….
Vše se událo předchozího dne v pozdních odpoledních hodinách. Vážený občan doktor Myšák se vydal se svou početnou rodinkou na odpolední procházku, aby zde načerpal novou energii a svá rozverná dítka o ni naopak připravil. Jak se tak procházel, dostal se až k místu na okraji lesa, kde bydlí ježek Bodlinka. Na pohled nebylo na baráčku nic zvláštního, je to v podstatě pouhá díra v zemi, ale zvuky, které se zevnitř ozývaly, nevěstily nic dobrého. Zvědavost Myšáka neznala mezí a tak se není čemu divit, že během pár vteřin vběhl dovnitř nory, a protože malé myšky jsou od přírody také zvědavé, okamžitě následovaly svého tatínka. Tím vznikla nepřehledná situace a malé myšky ucpaly jedinou únikovou cestu ven.
Doktor mezitím dospěl až do ježkovy komůrky. V podstatě se dá říci, že přišel v poslední možné chvíli. Bodlinka se svíjel na zemi jako had, v obličeji byl celý zešedlý a hrůzou mu vypadaly ze zad všechny bodlinky. Z toho plyne, že přirovnání "jako had" je v dané situaci opravdu velmi výstižné. Doktor Myšák si k němu klekl a okamžitě poznal o co jde. Otrava muchomůrkami. S tím měl bohaté zkušenosti, protože v lese se přiotrávila průměrně tři až čtyři zvířátka týdně. Dal ježkovy pořádnou ránu do zad, vykloubil mu čelist a do tlamičky mu nacpal velký a hořký prášek tlumící otravu a podporující vyvrhovací instinkt. Bodlinka se přestal hýbat.
Po chvilce otevřel oči a zachraplal:" Děkuji vám doktore." Myšák se usmál, postavil ježka na nohy, sesbíral pár jehlic, které mu vypadly ze zad, a měl se k odchodu. Ještě ale zavolal přes rameno:" Pojď se mnou, budeš nám muset něco vysvětlit." Když dospěli k východu z nory, uviděli zátaras, jenž svými vlastními tělíčky způsobily malé myšky. Myšák proti nim pohotově namířil ostré jehlice a začal nezbedná dítka zpracovávat dobře mířenými šťouchanci.Ozývalo se neskutečné pištění umocněné dunivou ozvěnou. Práce přinesla své plody, za okamžik byla nora opět průchodná a po tvářích je laskavou ručkou pohladil svěží vánek. Když vylezli ven, byla již skoro tma. To ale nezabránilo tomu, aby všichni spatřili ježka tak, jak ho stvořila příroda a jeho rodiče. Bodlinka tryskem zaběhl za nejbližší keříček, kde si spíchl provizorní sukýnku z listí ne nepodobnou té, jakou nosí domorodé africké tanečnice. Tímto zoufalým činem jenom potvrzoval, že přezdívka Tragéd je velice vhodně zvolená a přesně ho vystihuje. Takto výstředně oblečen následoval doktora Myšáka a jeho ošívající se děti do středu lesa, kde jim vše později podrobně vysvětlil…
"A z toho podezříváte mne? Proč bych chtěla otrávit svého nejlepšího kamaráda?" obhajovala se Zrzavý Chlup před zvířátky. Ta proti ní stála v sevřené formaci, připravena každou vteřinu zaútočit. Nebyl to věru hezky pohled. Vražedné pohledy dávaly tušit, že zrzečku nečekají zrovna nejlepší časy. "Jen nezapírej. Všechno víme. I ostatní zvířátka, která u tebe oslavovala, dopadla stejně. Je jen štěstí, že to všichni nešťastníci přežili," zahřměl hlas statného jelena dvanácteráka. Veverka se zachvěla děsem. "Jak je možné, že se moji přátelé přiotrávili z česnečky. Vždyť jsem nejlepší kuchařka v okolí…," honilo se jí hlavou…. Pomalu si přehrávala celý včerejší den. Kromě vzpomínky na parádní bolest hlavy, jí na mysli vytanulo i něco jiného… Z hlediska obhajoby pro ni opravdu velice zajímavého….
- III -
"Přiznáváš se, že si chtěl otrávit zvířátka, která si veverka Zrzavý Chlup pozvala na oslavu kolaudace nového bytu, a rovněž jsi měl v úmyslu podlým způsobem svést vinu na výše uvedenou?" rozléhal se lokálem burácivý hlas jelena. "Ano, přiznávám," hlesl viník a zarytě se díval do země, předstírajíc hluboký zájem o prach a brouky na podlaze…
To bylo totiž tak… Když si veverka vybavovala scénu po scéně události předchozího dne, vzpomněla si na pár drobnůstek, které usvědčovali viníka. Jak měla bolavou hlavu a špatnou náladu z nenadálých hostů, nepřišlo jí vcelku ani moc divné, že koření nějak divně zapáchá. Ve skutečnosti to byl Silný instantní koncentrát rozdrcených muchomůrek. V tomto množství schopný porazit vola. Vyrábět ho umí pouze pár jedinců v horách. Jak je tedy možné, že se dostal k veverce do kuchyně a později i do polévky, když si ho sama nekoupila?? Odpověď na otázku je tak primitivní! Nejlépe to vysvětlí doznání samotného viníka…
"Nikdo mě nikdy moc nemusel… Byl jsem na okraji společnosti, tak se nedivte, že jsem se vám chtěl pomstít. To by na mém místě udělal přeci každý! Když se nikdo nedíval, odběhl jsem do kuchyně, abych tam provedl svůj ďábelský plán. Měl jsem štěstí, že mě nikdo neviděl, ale též jsem ho nechtěl dlouho pokoušet. Rychle jsem proto zamířil k pracovní desce a do kořenky nasypal celý obsah pytlíku Silného instantního koncentrátu rozdrcených muchomůrek o hmotnosti 150g. Získal jsem ho od jednoho kamaráda kamzíka," zločinec se krátce nadechl a dál ze sebe rychlostí blesku chrlil své vyprávění. "Byla to hračka. Nikdy jsem na veřejnosti neprojevoval potlačované sklony k agresivitě. Abych zahladil všechny stopy a svedl podezření na Zrzavého Chlupa, tak jsem pro jistotu odklidil i pytel s nakousanými houbami, který se povaloval u dveří. Abych nevzbudil podezření, musel jsem taky vypít polévku, kterou mi nabízela. Hned za dveřmi jsem si vzal protilátku, která mě měla zachránit před téměř jistou smrtí. Do karet mi také nahrávalo, jakým surovým způsobem nám zrzečka nalila česnečku do krku i to, že ona sama má na česnek alergii. Můj ďábelský plán skoro vyšel, ale pořád nemůžu přijít na to, co mě usvědčilo…."
Zvířátka po skončení doznání dlouho mlčela. Bodlinka se dokonce třásl. Zřejmě mu byla v sukýnce z listí zima. Jako první promluvil hostinský Kopejtko: "Přeje si panstvo zaplatit?" Všechny oči, dokonce i viníkovi, se s nechápavým výrazem stočily jeho směrem. Nikdo nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. "Co koukáte? Já jen nechci, aby mi zase všichni utekli bez placení," vysvětloval Kopejtko. "Bože to je kanec," pomyslela si v duchu veverka a nahlas pronesla svůj názor, že by pachatele měli předat spravedlnosti. Všichni do jednoho souhlasili.
Dnes pravý viník sedí ve své cele metr na metr a přemýšlí jak udělat, aby proti němu nebyli ostatní žalářníci tak zaujatí. A zvířátka? Ta dál vesele žijí v lese a dělají si legraci z Tragéda, že mu ještě nenarostly nové bodlinky….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bizon bizon | 14. srpna 2007 v 8:21 | Reagovat

smetáci...

2 Broučínek Broučínek | E-mail | Web | 12. června 2008 v 6:44 | Reagovat

Super...Fakt povedený...checht

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama