Leden 2010

Chvilka demence no. 2

27. ledna 2010 v 17:19 | zhuleněsecítící zubr |  všední žvásty
Hejhou, hejhou, děti, jsem přijatá!!! To bude nejspíš důvod, proč od včerejšího odpoledne chodím s pusou od ucha k uchu, směju se naprosto všemu a všem, halekám na úplně cizí lidi, cestou domů skáču do kupy sněhu (i když za to mohlo zčásti i náledí a pud sebezáchovy) a miluju naprosto všechny včetně kontrarevolucionářů a nepřátel socialismu.
Tímto bych chtěla poděkovat mamince, tatínkovi, bratříčkovi, babičce a dědovi, babičce a dědovi č. 2, všem za duševní a materiální podporu, svému manželovi úplně za všechno, hlavně pak za uplynulé tři dny, manželce za její jistotu, manželce č. 2 za její kecy, jim oběma za to, že se se mnou šly v pátek ožrat a nechat se podepsat, nemanželce za projevenej zájem a za zprávy, který mě udržovaly naživu, paní na výtvarný části, která mi věnovala lepící pásku, svému štěstí, protože tu deskriptivu jsem fakt neviděla moc růžově, pánovi, co mi v metru otevřel dveře do pekárny, pánům profesorům, co se zajímali o výsledek a drželi palce, všem, co mi gratulovali, a taky několika svým budoucím spolužákům, se kterejma jsme na chodbě plácali nesmysly a svorně rudli, i když nikdo nevěděl proč. Jo, a tak Promodu, protože vyrobil naprosto luxusní a boží kalhoty. Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidu dobré vůle, v pátek se jdu s nejbližšími na to konto hrozně vožrat. Amen.

Když pop art, tak bez Andyho

18. ledna 2010 v 16:38 | zahrabaný zubr |  Vidět a zemřít
Andy mi není sympatisch, naopak, je mi krajně unsympatich. Bez dvou set Campbellových polévek se klidně obejdu. Ale s Claesem a Royem. Bez těch by to nešlo!



Tak mě napadá... kterýho Brada má ta drowning girl na mysli? Toho, jehož italský přízvuk si už na Xichtoknize zasloužil vlastní skupinu?
A dodatek na závěr: za týden touto dobou se budu dusit ve vlastní šťávě během práce na "drobném architektonickém úkolu". Yahoo!!!

Zlato, obleč si tu absolutní hodnotu, co ti tolik sluší!

16. ledna 2010 v 16:08 | zubr |  všední žvásty
Pátky mě asi nikdy nepřestanou překvapovat. Minulý týden jsem se v pátek vzbudila s ohavnou náladou, která se ve škole nějakým záhadným způsobem přetransformovala v náladu úžasnou, takže jsem si celý den připadala lehce zhuleně, a vydržela až do večera. A bylo to zdá se nakažlivé, neboť se mi povedlo vytlemit celé mé široké okolí (zprava i zleva) mnou počínaje, vlastní limitou v nevlastním bodě konče. Večer jsem cestou do hospody odhalila, že bych měla nosit růžové legínky, ve městě jsem náhodou potkala své rodiče, co už šli z hospody, a hodila jsem po nich kuličku, jenže jsem se netrefila, a celý večer jsem úspěšně zakončila tím, že jsem vytvořila plán, kterak znásilnit mladší generaci. Při odchodu byla odhalena má existence (viz silvestrovské "ale já mu to nechci vzít, já chci, aby si myslel, že jsem ztratila mobil nebo umřela, a proto ho už dva měsíce ignoruju"), ale i to mě velmi pobavilo, následkem čehož jsem pak byla načapána, kterak stojíme s manželkou na hromadě sněhu a zahříváme se. Ale mám tolerantního muže, snad...
Vřerejší pátek jsem se vzbudikla s náladou průměrnou, která se ale opět velmi rychle vyšvihla směrem k plus nekonečnu (viz níže), takže jsem o konverzaci zase nebyla schopná cokoliv dělat a při psaní testu jsem se místo hloubání nad znakem města Graz tlemila při pomyšlení na mírný cosinovitý předkus. Následovala přednáška s dr. V., to jest ženský lékař na našem malém městečku. S vyhlídkou na tři hodiny nudy jsem si připravila učení, nicméně během prvních pěti minut jsem se válela smíchy. Opět se ukázalo, že oktáva (to jest my) je strašlivě pubertální, zatímco čtvrťáci jsou dospělí, inteligentní a na výši. Cha! Odpoledne se mi už podruhé povedlo nakreslit perspektivu, na který byly rovný čáry, čímž jsem zlomila rodové prokletí. No a ten zbytek bych nerozváděla..

Matematická pohádka


Bylo nebylo. Na jednom definičním oboru byl definován mocný logaritmus, který měl za dceru krásnou funkci. Sinus x, jak se jeho dcera jmenovala byla skutečně nádherná. Její ladná křivka byla zvýrazněna absolutní hodnotou, kterou si ráda oblékala, půvab jí dodávala i velká frekvence a krásná amplituda na sympaticky souměrném oboru hodnot. Při úsměvu roztomile špulila periodu a nevadil ani její mírný cosinovitý předkus.
Funkce na celém definičním oboru žily spokojeně a mocný logaritmus všechny uznávaly jako svého pána a vládce. Ale jednoho dne se blízko logaritmického pravítka, kde král sídlil, usadila hrozná derivace. Terorizovala pravé i levé okolí a derivovala vše co jí přišlo do cesty, až všude kolem ležely jen samé nuly. Jednou vzkázala králi: "Za týden zderivuji tvoji dceru". I bylo mnoho smutku v prstencovém okolí, až král rozhodl: "Sinusoidu a půl definičního oboru dostane ten, kdo nás zbaví té hrozné derivace."
Zpočátku se hlásilo mnoho funkcí, které se chtěly s nepřítelem utkat. Ale dny ubíhaly, a po derivaci vždy zůstávaly jen nuly. Statečné složené funkce metaly po derivaci své parametry, kvadratické funkce chtěly v boji využít parabolický tvar svých grafů, ale všichni podlehli. S úspěchem se nesetkal ani exponenciální rytíř, který se sice domníval, že je pro derivaci neporazitelný, ale ta jej chladnokrevně zderivovala při základu y. O nabídce krále se dozvěděl i šlechtic Arcus von Sinus. Byl moudřejší než všichni ostatní, a proto se nevydal přímo do boje, ale nejdříve vyhledal starý moudrý integrál, který měl v boji s derivacemi velké zkušenosti. "Dobře jsi udělal, že jsi za mnou přišel," řekl mu integrál. "Dám ti tři dary, které ti v boji pomohou. První je exponenciální štít. Je tvořen složenými exponenciálními funkcemi s různými proměnnými, a proto je velmi těžké jej zderivovat. Můj druhý dar je tento integrační meč. Je to jediná zbraň, která je schopna derivaci porazit. Třetím darem je tento cyklometrický amulet. Bude ti stále připomínat abys při integraci nikdy nezapomněl přičíst konstantu. A teď jdi a determinant tě provázej."
A přišel den, kdy měla být zderivována krásná princezna Sin x. Doprovázena lehkými lineárními funkcemi kráčela princezna k doupěti strašlivé derivace. Vtom se přiřítil Arcus von Sinus na ohnivé limitě a zvolal: "Nic se neboj krásná Pann...(?)...funkce. Jsem tu, abych tě zachránil!" a pobídl svou limitu ke cvalu. Vtom už vylézá derivace ze svého doupěte. Zahlédla bojovníka a vrhá se na něj. Arcus však nečeká a útočí svým integračním mečem, exponenciálním štítem kryje každý pokus o derivaci. Všude kolem odletují zkrvavené parciální zlomky a po zemi se bezvládně povalují vnitřní funkce. Konečně se i derivace sesunula na zem. "A je to." zaradoval se von Sinus. Vtom se mu ale v exponenciálním štítu zjevil starý moudrý integrál se zrzavým plnovousem: "Moment princi. Druhá derivace ti nic neříká?" A skutečně. Z doupěte už leze druhá derivace a sápe se na rytíře. A zase boj, zase zlomky a elementární funkce všude kolem. Ale nakonec byl princ i s druhou derivací hotov. Pak nahlédl do skript. "Ne, třetí derivace už skutečně neexistuje," oddechl si. A už se k němu ženou šťastné funkce a oslavují vítězství nad derivací.
I starý mocný logaritmus přišel a děkoval. Pak se zeptal Arcuse, jak se s ním vyrovná. "Jsem chrabrý funkční předpis a šlechtic Arcus von Sinus. Dejte mi svoji dceru, krásnou Sin x a budu spokojen." Dostal tedy princeznu a měli spolu krásnou konstantu.
A jestli nezemřeli, konvergují dodnes.

Hopsa hejsa tralala

7. ledna 2010 v 15:07 | happy tree zubr |  všední žvásty
Děti, mé umělecké sebevědomí stouplo o 100 a tři sedminy procenta, jelikož a protože jsem se probojovala do druhýho kola přijímaček. Když mě vyhoděj teď, tak už to já i má sebeúcta přežijem, protože očividně nejsem zas až takovej looser...



Přikládám svůj oblíbený pozitivní song a odkazuji ho vám všem, já mám teď zrovna endorfinů na rozdávání. See ya soon!

Vypleskle plexisklová

3. ledna 2010 v 20:53 | zubr |  Zubří farma
Hráblo mi. Jak jinak si vysvětlit fakt, že jsem se rozhodla ignorovat Hérakleita, uvázat si kolem krku oprátku, otočit se zády ke své jediné životní jistotě, zamávat všem zúčastněným i přihlížejícím, odmítnout asi tak 25 telefonátů, přeběhnout k nepříteli, sehnat si ohřívadlo a přitom si to všechno docela užívat? Vlastně jsem to dokonce i spískala já, to vše z důvodů mně neznámých. Či možná i dokonce známých, nicméně nevysvětlitelných.
Jestli vám to všechno přijde poněkud zmatené, máte na to plné právo. Výjimečně to byl tvůrčí záměr, neboť si nejsem jistá, kdo všechno to tady momentálně čte a kolik mu toho chci prozradit. Nicméně to ze mě muselo ven a deníček pro tentokráte nestačil.
Sbohem, děti, odcházím se zderivovat. Ničeho nelituji, snad jen toho, že jsem obětovala tak boží slovní hříčku jako nadpis k šílenýmu blábolu. Jabadabadůůů!

PerFekt 2010

1. ledna 2010 v 15:09 | zubr |  Out of (order)
Před napsáním tohoto článku jsem si jen tak orientačně projela svoje minulé příspěvky z 1. ledna a dospěla jsem k závěru, že štěstí, zdraví a lásku jsem vám popřála už mockrát, takže jich určitě máte dostatek a další byste neměli kam schovat, protože poslední místo na půdě nedávno zaplnily pracovní a jiné úspěchy. Proto vám všem do nového roku přeju:
  • abyste v roce 2010 potkali aspoň jednoho člověka, se kterým byste si mohli podiskutovat o Základní otázce života, vesmíru a vůbec
  • abyste se aspoň jednou ztřískali na padrť, dorazili domů v 8 ráno, poblili domovní rohožku, dveře, svoji postel a psa, ráno měli šílenou, ale fakticky šílenou kocovinu a mohli tak děkovat životu, že každé další, byť sebehorší ráno není tak strašné jako tamto tenkrát
  • abyste dodrželi aspoň jedno novoroční předsevzetí (ano, počítá se i "odteď budu dvakrát týdně chodit do posilovny, vydržím to tři tejdny a pak toho nechám", ale musíte si to předem na rovinu přiznat)
  • abyste se aspoň jednou ocitli v ohrožení života (nemusí to být nikterak drastické, stačí zkoušení z biologie), přežili a mohli si pak vychutnat ten slastný pocit, že vám tady ještě pár chvil zbejvá
  • abyste aspoň jednou poslali tu tupou blondýnu/nafoukanýho spolužáka/arogantního číšníka/zvědavou sousedku do míst, kam slunce nesvítí, a nležitě si to užili
  • a abyste aspoň jednou roztřískali láhev, posprejovali zeď, skákali po autech, ukradli něco v obchodě, dopustili se případu veřejného pohoršení či jinak narušili chod naší úžasné společnosti, protože je to fakt úúúpa úúúža pocit

A kdyby to náhodou nevyšlo, tak štěstí, zdraví a lásky máte přece zásobu na dva roky dopředu a já vám kdyžtak za rok zase nějaký pošlu. Zdar!