close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Archivní puding

17. února 2010 v 19:21 | zubr - budingarch |  všední žvásty
Milé děti, pohodlně se usaďte, povím vám pohádku.
Před dávnými časy, v předaleké galaxii, žila byla jedna dívenka, a ta se pomalu, ale jistě chtěla rozhodnout, čím jednou v životě bude. Pro začátek ji napadlo, že by to mohle nějak souviset s matematikou, protože biologie ji nebrala, společenské vědy vystuduje každej trouba a chemii neučila chemikářka, ale Baba Jaga, která prostřednictvím bodíčků v kombinaci s dementním výkladem a podpásovejma otázkama při zkoušení chemii všem znechutila. Pak si dívenka jednoho dne prohlížela fotky ze školního tripu do Itálie, a zjistila, že lidi se vyskytují asi tak na pěti fotkách a těch zbylejch třista že jsou baráky, baráky a zase baráky. Sem tam teda nějakej detail fasády, případně zajímavé okno, ale jinak to byl samej barák. A tak dívenku napadlo, že by se mohla stát architektkou...
Během následujících tří let děvče zjistilo, že to není žádná sranda. Kvůli kreslení nám dívenka utrpěla spoustu záchvatů vzteku, sebelítosti a deprese, spotřebovala spoustu tužek, gum a papírů, čas od času něco roztrhala na kousky a rituálně spálila, párkrát měla chuť tu tužku prostě sníst a nakonec kreslení sehrálo i určitou roli v tom, že byla o prázdninách nucena podstoupit souboj s Bohem. (Prohrála, díky Bohu dneska za to). Stejně tak dějiny umění nebyly žádná sranda, postupem času se na jejím profilu začaly objevovat výkřiky typu "Zamilovala jsem se do Kupek sena!" či "Třikrát sláva Gaudímu!", ostatně ani tento blog nezůstal výlevů ušetřen. Párkrát došlo i na stavy naprosté beznaděje spojené s naprostým vyčerpáním a rezignací, ale nakonec vytrvala. Pořád měla cíl: "Kdyby mě tak jednou vzali na architekturu, pokud možno do toho Liberce..."
Milé děti, pohádka má šťastný konec. Po třech dnech strávenejch v Liberci, kdy jsem vstávala v půl šestý a vracela se domů vlakem v devět večer, po dvakrát sedmi hodinách denně strávených v ateliéru lepením prostorové kompozice a navrhováním kryté autobusové zastávky, po těch stresech, kdy jsem jela třetí den ráno do Liberce a modlila se, aby bylo moje jméno na seznamu těch, co postupujou, protože ty dva dny předtím byly celkem náročný a docela by mě nas-štvalo, kdybych to všechno podstoupila zbytečně, po dalších sedmi hodinách čekání na čtvrthodinovej pohovor, ze kterýho jsem odcházela s vůbec-ne-dobrým pocitem, protože nejmladší člen komise mě nějak neměl rád a rejpal do mě, po nesnesitelném týdnu čekání a kontrolování výsledků pětkrát denně teď můžu konečně říct, že to stálo za to. Výsledek="přijata na základě přijímacího řízení". Divte se, že si nadále kontroluju pětkrát denně, jestli ta kouzelná větička náhodou nezmizela. Jsem přijatá. Do Liberce. Na školu, kam jsem vždycky chtěla. No nic, ono se to určitě podělá jinak, třeba mě vyrazej už v prvním semestru. Ale ten pocit stojí za to...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Imerix Imerix | Web | 17. února 2010 v 21:34 | Reagovat

Tak to přeji hodně štěstí v příštím studiu a gratuluji :)

2 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 18. února 2010 v 8:06 | Reagovat

Týjo, zubříku, gratulace. Pak budu vyprávět vnoučatům že seš lepší než Kaplickej a že já byla u toho, když jsi začínala ;)

3 petruška :) petruška :) | 18. února 2010 v 11:05 | Reagovat

No jo, ale my jsme to vůůůůůbec nečekali! :) Gratulace samozřejmě ;)

4 zubr zubr | Web | 20. února 2010 v 8:14 | Reagovat

Ólalá, danke všem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama