Březen 2010

Bičík zdarma

17. března 2010 v 18:50 | zubr |  všední žvásty
Středy se mi líběj. Teda aspoň ta dnešní byla hustrá (to není překlep, to je pouze kombinace hustý a vostrý) a také velmi velmi úchylná, jak se na oktavány sluší a patří. Jen tak namátkou (a vypůjčím si metodu pomlček, bo se mi začíná zamluvat čím dál více):
  • jsou lidé, které rajcujou tři dny staré a nemyté ponožky
  • kolujou různé fámy o tom, kdo všechno to je
  • je dost možný, že se tam řadí i má teď už nezákonná manželka, protože má v tašce ponožky ještě z doby, kdy byla na přijímačkách (a to bylo v únoru, vážení)
  • Standa by rád dostal do ruky moji mušličku
  • radši jsem mušličku schovala a místo toho jsem mu půjčila gumu, se kterou si taky docela vyhrál
  • Ondráškovi jsem musela gumu půjčit asi třikrát
  • někdo se prodává za peníze, někdo za úkoly z deskriptivy
  • pokud se vás Standa zeptá, kde máte péró, neděste se, správná odpověď zní "v půdorysně"
  • Standa je sexuální bůh a Vojtík je žena
  • ale Vojtík byl podmeten, takže se nevdá
  • taky zlomil Honzovi srdce, protože si dal skoropusu se Staníkem
  • z dnešní deskriptivy si nepamatuju naprosto nic, protože jsem se svíjela v záchvatech smíchu po lavici a nevěnovala se pravoúhlé axonometrii
  • mám jednu nohu dlouhou
  • tím pádem mám jednu nohu krátkou
  • musím donutit svého muže, aby mě za obě dvě nohy tahal
  • byla jsem běhat a řídila jsem se Zátopkovým heslem "když nemůžeš, tak přidej", následkem čehož jsem v půlce málem zkolabovala
  • k narozeninám prý dostanu latexový obleček
  • těším se do Liberce, protože Pražáci čvuťáci dostanou na Strahově megahnusný koleje, zatímco já si budu solidně vegetit
  • těším se na pátek, protože bagr
  • těším se na sobotu, protože mě hrozba oběda u mužovejch rodičů (nevadí mi rodiče, ale svíčková, a protože mám za muže prevíta, tak mi ji určitě objedná) mine o další tejden
  • netěším se na příští tejden, protože počet tejdnů do maturity se scvrkne na jednociferné číslo
  • těším se na nejbližší chvíli, kdy budu ve škole sjíždět schody na krabici
Toť vše, vážení. Omlouvám se za všechny obscénnosti, ale takový je život. Hlavně v naší úžasné třídě, kde jde každej s každým a všichni spolu tak trochu spíme...

O vlivu práce na polidštění opů

15. března 2010 v 17:46 | zubr |  všední žvásty
Ten nadpis, to ne já, to Herr Marx. Spolu s kolegou (málem jsem napsala kolegem) Herr Engelsem, zatvrzelým socialistou a majitelem továrny, totiž zplodili (či spíše opsali od koho se dalo) teorii, kde tvrdí, že práce je prý životní nutností a základním důvodem celého pokroku, že člověk je tvor pracující (na základě Aristotelova "zoon politicon" jsme se pokoušeli vytvořit analogii, ale vzhledem k tomu, že nikdo z nás nevěděl, jak se řecky plácne pracovat, vylezlo nám z toho "zoon pracoikon" a to postrádá ten švih) a že až někdy ve vzdálené a blažené budoucnosti prošoupáme své jediné boty, tak prostě půjdem a vezmem si nové (třeba sousedovy?). Z toho vyplývá solidní množství zajímavých otázek a úvah: byl Marx opravdu tak naivní, nebo ho jen někdo vzal v dětství hráběma po hlavě? jak se staví marxismus k prostituci? byl Marx hipík? patřil Engels k buržoazii nebo si obstaral nějaké zvláštní potvrzení? kde se dá sehnat Leninův spis o veřejných záchodcích? jestliže se měly profese střídat, jak to, že Stalin zůstal celý život vůdcem? a spousta dalších... Tolik k dnešní hodině marx... eh, základů společenských věd.
Báááj!

Der Ball war... na?

8. března 2010 v 19:37 | zubří |  všední žvásty
Tak to shrnem. Ples byl... nenapadá mě žádný vhodný slovo. Takže něco mezi božáckej, hůůůstej, dost dobrej a šílenej. Zmiňme jen pár věcí, božácký, hůůůstý, masakroidní a šílený bylo kupříkladu náš nástup (najdu-li, dám k dispozici video), nástup čtvrťáků (hlavně ta chvíle, kdy jim někdo vykop kabel a přestala jim hrát hudba), neuvěřitelně nudný šerpování, během kteréhož mi málem upadly nohy, sbírání peněz pomocí hrabiček a kyblíčku z pískoviště, naše focení, kdy 99% zúčastněných hlasitě protestovalo a potřebovalo panáka, a hlavně pak ten zbytek: Mario spící na záchodě, Marek neschopnej vyjít schody půl hodiny po šerpování, jeho nezletilý bratr, který suverénně vyhrál boj o nejožralejšího člověka plesu (a že se všichni snažili), můj ožralej a roztomile škytající muž, Lejno, která osahávala všechno hýbající se kromě svého muže a která šla o půlnoci zvracet, slečna, co mi při polce zničila nohu, Honza, kterej mě pak vynes do schodů, Simon, kterýho jsme nikdo nepoznal, protože si nechal narůst vlasy, debata se sousedem, manželkou, spolukresličem a dávkou nikotinu, paní profesorka třídní, díky který jsem si cestou zpátky sedla, mí drazí a též roztomile opilí rodičové, všichni lidi, co ztratili šerpu/boty/oblek/panenství/kravatu/pojem o čase/veškeré vzpomínky na ples, hysterický záchvat jedné dievčici ze čtvrťáku a spoustu spoustu spoustu dalšího... It was legen... you don't have to wait for it... dary!

A jinak? Nichts neues, teda kromě toho, že se začínám bát svého studia v Liberci, protože to prostě nemůže dobře dopadnout - uválím se k smrti. Taky jsem zjistila, že propít celej víkend a naspat dohromady šest hodin má za následek solidní kruhy pod očima, na který ani korektor nezabírá, nemluvě o tom, že pak má člověk problémy s alkoholem - neumí si otevřít lahev.