Duben 2010

Oui? Kvíííííííí!

21. dubna 2010 v 14:46 | zubr |  všední žvásty
Je to zlé, děti moje. Do ústavu už půjdu jenom 17krát (houby, 15krát, zejtra tam nevkročím, protože jsme banda lemer a lemrouchů a vydupali jsme si exkurzi, a v pátek se jedu hudebně vyžívat za Tasemnicí - bacha na to velké T tam, nemyslím zvířátko, alébrž název hudebního tělesa, ale o tom zas někdy příště, ukážu ti zadek a v něm klíště... ne, dost bylo volných asociací, zpět k tématu). Tak tedy.. jo. Už jen 15krát. Pak nastoupím na svaťák, pak už tam půjdu jenom jednou a pak až v září, případně v únoru. A dá-li krokodýlí bůh Offler, možná už nikdy. Bude se mi stejskat? Uvidíme. Ale rozhodně mi budou chybět všechny ty úžasné chvíle jako akce Pupendo, moment, kdy si Jůlije o fyzice vyrobila velký nápis UŽ MĚ TO TU SERE a jala se ho s obrovským nadšením vymalovávat, focení oblečeného porna se ženou, to, jak se všichni navzájem ošaháváme a plácáme po pozadích, páteční ulejvání se z konzervace a druhá snídaně u Ámose (mmm, ten štrůdl), všechny ty výkřiky "půjdem na seminář?" a následné odpovědi "hmm, já tam dneska vážně chtěla jít.. ale co, serem na to", vysedávání u Ámose vůbec (chudák personál), míchání čaje s čokoládou, jahodovým koktejlem a šlehačkou (chudák personál), rýsování úkolů na deskriptivu (chudák personál) a já nevím co ještě...
Fňuk. Nechám toho a radši půjdu něco dělat. Trošku, malinko nestíhám. Ale což. Někdo září, někdo v září, únor to jistí!!!

P.S.: Jestli mě něco tento týden nadchlo, tak to byl dnešní návod, jak si doma vyrobit atomovku (dokonce i s radou, kterak vyloupit Temelín), a víkendový tarantinovský maraton (Grindhouse, Jackie Brown, Pancharti a Čtyři pokoje) do tří do rána. Ke konci už jsem sice usínala muži na rameni a zdřevěněla mi pravá půlka, ale za druhý pohled na Brada s úžasným italským přízvukem to stálo...

Houby Easter, Bignight přece!

5. dubna 2010 v 21:06 | tradičně velikonočně feministicky naladěný zubr |  Zubří farma
Nadpis odvozen od mého ranního odvozovacího harakiri, kdy jsem byla vzbuzena nechutně brzo jenom proto, že jsou ty debilní Velikonoce a jala jsem se své znechucení ventilovat vymrmláváním, pročež jsem nejdřív vymrmlala, že Velikonoce jsou od "veliké noce", takže by se mělo dlouho spát, následně jsem vymrmlala, že mám na obalu od čokolády kompozičně vyváženějšího medvídka, než je ten bratrův, pak jsem vymrmlala vajíčko k snídani, i když nejsem koledník a nemám nárok, a mrmlala bych dál, ale přijel strejda, zbil mě a všechno mi to zkazil, takže za trest obdržel vejce  nápisem NÁSILNÍKU!. Chtěla jsem si jít cucat z prstu třetí stránku své seminární práce (jen tak mimochodem, má vypovídat o mém zájmu o literaturu, což by nebyl problém, ale předpokládám, že chvalozpěv na téma Pratchett, Bradbury a Høeg by neprošel, takže jsem se omezila jen na toho posledního, neb u Bradburyho je reálná šance, že píprof něco četla), ale přijel strýček číslo dvě i s pidisestřenicema (co se jmenujou Berenika, Aranka, a co k nim za dva tejdny přibude Janika, a všechny jsou blonďatý a modrooký) a kolektivně mě zbili, takže dostali vejce s nápisem VELIKONOCE? NE, DĚKUJI, i když si to dvě třetiny výpravy neuměly přečíst. Chtěla jsem si jít sednout na svou neomlácenou půlku a chvíli relaxovat, ale přijel muž a tlupa jeho kamarádů, donutili mě dát si s nima ferneta, málem mi ukradli slamák, nazvali mě zlatíčkem a kundou (a to prosím nebyla práce mého muže), obdrželi vajíčku s nápisem MERDE a VRAHU, Z TOHO VAJÍČKA MOHLA VYRŮST SLEPIČKA a překvapivě mě zbili. Za pět minut dvanáct jsem si chtěla jít uvařit oběd, přijel Marek, dal si se mnou ferneta, obdržel růžový vajíčko, protože popsaný došly, a zbil mě. Ve třičtvrtě na jednu přijel muž, vysmál se mi, že jsem připitá a on ne, protože hajzlík jeden řídil, a... ne, nezbil mě. I když by asi rád... 
Velikonoce musel vymyslet chlap, nejspíš nějakej vesnickej farář, kterej se chtěl pomstít svojí hospodyni, která ho na faře celej rok terorizovala a nutila ho uklízet si špinavý ponožky, a tak se rozhodl, že zavede tradici, aby ji mohl aspoň jednou za rok legálně zbít. A prošlo mu to, hajzlovi... Nu nevím, zda to byl farář, ale rozhodně to byl chlap. Žádná ženská by nevymyslela svátek, kdy vás zbijou a vy jim za to musíte eště něco dát. Hanba! Fuj!!!