Květen 2010

S veškerou úlevou

27. května 2010 v 22:06 | zdeprimovaný - nebo ne? zubr |  všední žvásty
Máme to za sebou a tak dál, viz nadpis, nic víc, nic míň. Byla to fraška. Příšerná. Mé drahé ženě chtěli při češtině nalejvat, neboť neunesla situaci a v souladu s vytaženou otázkou (balada) se rozplakala.. to ale nevysvětluje, proč se při zmínce o Osiřelo dítě tlemila jak blázen, hmm... Propadl pouze jeden jedinec a já to nejsem, takže to je taky v cajku, no a jinak? Hohó, měla jsem z pr*ele kliku: čeština - světová próza po 1945 (dost velká lahoda), matika - stereometrie (nádhera), němčina- Vídeň (beru všechno, jen ne Deutsche Literatur a Schulsystem), deskriptiva - sdružené obrazy těles (a tím pádem příklady z první stránky, což je dobře, protože třeba takovej řez kuželu by byl.. však víte kde). Nu což, již nejsem student, ale absolvent, což znamená, že zejtra odešlu kopii onoho veledůležitého papíru směr TUL a pak se budu až do října flákat. Krása. Ale jak to tak vypadá, na zejtřejší opravdu definitivně poslední oslavu maturity (a že jich bylo) si beru velkou zásobu kapesníků, protože.. no prostě protože. Béééééé...

P.S.: Ne, to není ovčí chřipka ani nemoc šílených ovcí. To jen tak popotahuju, plakat se bude zítra..

Poslední poslední cililink

14. května 2010 v 12:35 | zubr |  všední žvásty
Padla na mě nostalgická. Včera jsem si odseděla poslední normální hodinu ve škole, dneska jsme měli poslední zvonění (a vzhledem k tomu, že pana ředitele chytnul amok a rozhodl se, že tím, že jsme polili jeho dceru - a to patřila k těm sušším šťastlivcům - se mstíme jemu osobně, to bylo na dlouhé roky i poslední poslední zvonění, nemluvě o tom, že nám chtěl rozdat vysvědčení osobně a o pět hodin později než normálně). Taky jsem měla poslední oběd ve škole, i když zrovna dneska mě to nemrzelo, protože rozvařená brokolice s přesolenou omáčkou nepatří mezi mé favority. Taktéž jsme navštívili prakticky naposledy společně Ámose a obdarovali obsluhu bublifuky, i když to se setkalo s mírným nepochopením. Většina profesorského sboru byla aspoň šťastná, že můžou obdarovat děti nebo vnoučata. Taky jsem viděla naposledy většinu profesorů, a těch pár, se kterejma se potkám u maturity, bych už možná taky vidět nemusela, zejména ne u tý maturity. 
Každý rok posloouchám od maturantů:"Hlavně to nenechávej na svaťák, nedá se to stihnout!" A co myslíte, že jsem udělala? Nechala to na svaťák. A to jsem už takhle naprosto přejetá a neschopná a dementním a neumím spočítat kolik je dvě plus tři a chybí mi slunce a serotonin, neboť včera jsem se málem rozbrečela v obchodě s obkladačkama. Jestli to takhle půjde dál, tak se k maturitě dostavím se šíleným výrazem a pěnou u pusy, svléknu se do naha a zarecituju báseň Smil od Emila Frídy alias Jardy Vrchlických. Schválně si to najděte, už první dvojverší "Život prchá - přijde smrt, dopřejme si velemrd" zní víc než slibně. Ať žije porno z devatenáctého století!
Chjo chjo. Jdu derivovat. Mějte se tu a příští pondělí držet palce, protože jdu jako druhá... Áááá...

Skvělý-hustý-boží-kůl

9. května 2010 v 17:29 | zubr |  všední žvásty
Tímto děkuji svému muži za to, že mě v sobotu vzal do Reichenbergu (nein, das ist wirklich nicht im Deutschland) na koncert Slunečnicového karavanu a postaral se tak o to, že mám hudební zážitek na půl roku dopředu. Vřele doporučuji ať už pro případ podzimního splínu či letního maniakálního záchvatu nezvladatelného štěstí. Taky to mělo za následek to, že celou cestu domů jsem si v autobuse prozpěvovala "meat free monday" a pan řidič po mně divně koukal, nemluvě o tom, že na dálnici Reichenberg-Turnov to málem zatočil do příkopa.
Také bych chtěla poděkovat svojí třídě, protože už to máme za pár. Skoro nekonečných osm let se smrsklo na pět posledních dní a mě to začíná kapánek děsit. Hej! Nechcete všichni propadnout a dát si to eště jednou?!
A na závěr: proč se říká platonická a ne aristotelovská, případně kantovská, hegelovská, schopenhauerovská či camusovská láska? Pochopit se to dá pouze u Nietzscheho, páč zaprvé si nejsem jistá, jestli by byl übermensch něčeho takového schopen, a zadruhé by to bylo nevyslovitelný. A věděli jste, že černé díry nejsou zas až tak černé? 


Prosím úhledně mě zabalit a odeslat do pryč!

3. května 2010 v 22:16 | zubr |  Zubří farma
Děti, je to pořád horší. 9kráte a nikdy více. Necelý tři tejdny do chvíle, kdy nastoupím před popravčí četu. A pořád umim velký kulový, polovinu otázek ani nemám vypracovanou a deskriptivy se začínám velmi, velmi obávat... Ale to mi stejně nezabrání v tom, abych o víkendech místo učení se někde trajdala s mužem. Mimochodem, má drahá polovička si neumí vyndat klíště. Já ano. Sobě i jemu. To je asi tak nejzásadnější sdělení celého dnešního příspěvku, takže jestli jste dočetli opravdu až sem, tak teď už ale vážně nemá cenu v tom pokračovat... Aspoň se mi po půl roce konečně zase začaly zdát sny, i když v jednom jsem byla podezřelá z distribuce dětské pornografie a v druhým se ze mě vyklubal masovej vrah jako v Grindhouse. Měla jsem v plánu zabít poslední oběť ve velkém stylu a pak to skončit, dokonce už jsem promejšlela dopis na rozloučenou, ale naštěstí jsem se vzbudila...
Jo, a přece jenom jedna dobrá zpráva! Na RfP (dle Ondráška tato magická zkratka znamenuje Ruku f prdeli) přijedou Muse, takže zubříček neváhá a všechny své těžce vydřené peníze investuje do lístku a jede! Hoooray!!!