Padla na mě nostalgická. Včera jsem si odseděla poslední normální hodinu ve škole, dneska jsme měli poslední zvonění (a vzhledem k tomu, že pana ředitele chytnul amok a rozhodl se, že tím, že jsme polili jeho dceru - a to patřila k těm sušším šťastlivcům - se mstíme jemu osobně, to bylo na dlouhé roky i poslední poslední zvonění, nemluvě o tom, že nám chtěl rozdat vysvědčení osobně a o pět hodin později než normálně). Taky jsem měla poslední oběd ve škole, i když zrovna dneska mě to nemrzelo, protože rozvařená brokolice s přesolenou omáčkou nepatří mezi mé favority. Taktéž jsme navštívili prakticky naposledy společně Ámose a obdarovali obsluhu bublifuky, i když to se setkalo s mírným nepochopením. Většina profesorského sboru byla aspoň šťastná, že můžou obdarovat děti nebo vnoučata. Taky jsem viděla naposledy většinu profesorů, a těch pár, se kterejma se potkám u maturity, bych už možná taky vidět nemusela, zejména ne u tý maturity.
Každý rok posloouchám od maturantů:"Hlavně to nenechávej na svaťák, nedá se to stihnout!" A co myslíte, že jsem udělala? Nechala to na svaťák. A to jsem už takhle naprosto přejetá a neschopná a dementním a neumím spočítat kolik je dvě plus tři a chybí mi slunce a serotonin, neboť včera jsem se málem rozbrečela v obchodě s obkladačkama. Jestli to takhle půjde dál, tak se k maturitě dostavím se šíleným výrazem a pěnou u pusy, svléknu se do naha a zarecituju báseň Smil od Emila Frídy alias Jardy Vrchlických. Schválně si to najděte, už první dvojverší "Život prchá - přijde smrt, dopřejme si velemrd" zní víc než slibně. Ať žije porno z devatenáctého století!
Chjo chjo. Jdu derivovat. Mějte se tu a příští pondělí držet palce, protože jdu jako druhá... Áááá...
To zvládneš zubřiku, dyť si zubr šikovná! Tak tfuj tfuj tfuj a dej vědět jaký to bylo:P