Grlll. Můj fyzický i psychický stav stojí za prd. Aspoň že není jiný, i když co já vím, zázraky se dějí. Zatím nezvracím, nicméně rýma, angínoidní bolení v krku, zalehlý uši a lehká hluchota to plně vyvažují. Psychicky mě dneska naprosto dodělali Péťa s Péťou na dnešních konzultacích. Péťa, co se normálně nesměje, se smál a navrhnul mi, ať nedělám kapli, ale Ještěd v půdoryse, a Péťa, co se normálně směje, až z toho padá pod stůl, se už třetí týden nesměje a všechny nás tím děsí. Pravděpodobně v duchu chystá ďábelský plán, jak nás všechny pochytá, zmučí a donutí nás sníst naše skicy a pracovní modely. Zatím jich mám jenom plnej stůl a podlahu pod stolem, ale i když v ateliéru bývá hlad, lepenkovou dietu jsme ještě nezkoušeli. A co teprv ten polystyrén! No co, zapijem to Herkulesem a bude fajn.
Po včerejší šmoulí párty smrkám modře a zpívám si hity jako Zatvrdlej nejt (i když taťka Šmoula v kanadách tomu směle konkuruje). Taky jsme zjistili, že když hodíte žužušmoulu do curacaa, tak oslizne a posléze mu upadne noha. Modrá pomazánka byla dobrá a z pravých šmoulů (jsem si tak vzpomněla na Addamsovu rodinu - "a jsou ty koláčky z pravých skautek?"), modrej popcorn byl hnusnej a modrá studentská pečeť měla modrej jen obal, ale stejně se snědla. Škoda jen, že můj ranní paralen byl bílej a ne modrej. Nicméně pilo se na něj hezky.
K dění v ateliéru:
- pokud někoho nezdravím, tak to není proto, že bych s ním nemluvila, ale proto, že už fakt nutně potřebuju silnější čočky a teď prostě jen nepoznám, kdo je ten barevnej flek, co kráčí proti mně
- Naháč už ví, proč má přezdívku Naháč ("proč na mě pořád tak čumí?" "mmm, asi si tě představuje nahou"), nicméně si to moc neužije, páč je zítra k obědu v menze společně s jihočeskou lepenicí
- Slimáček asi ještě neví, proč je Slimáček, ale to nikomu nevadí, protože je slimákoidní a všichni se ho bojí
- Eduard je divnej, zamlklej a dneska neutrousil ani jednu úchylnou hlášku, takže buď na něj něco leze (třeba jaro nebo úchyl), nebo dospěl (ježišmarjá, nestrašte!)
- asistent na výtvarný ateliér dnes přišel ve šmoulí košili a bílých kalhotech ("běž mu stáhnout kalhoty, jestli má červený trenýrky, tak je to taťka Šmoula!")
- konzultace s francouzskými studenty pomocí překladatele zněly nesmírně vtipně
- designéři nám zabavili a rozebrali náš pingpongovej stůl, hajzlíci!
- ale to nevadí, my jim stejně systematicky vykrádáme židle, takže už maj v kóji jen asi tři
- kdo se jde před obědem s prací vyvalit na sluníčko a má na sobě jen tílko a ví o sobě, že rezaví, nesmí se divit tomu, že se večer postaví před zrcadlo a přední půlku rukou má červenou a tu zadní bílou a tunu pih navíc jako bonus (prej vypadám jako pruhovaný prasátko)
- Jarda dorazil do ateliéru v pět a v půl šesté odcházel do nemocnice, páč ta rána na hlavě, co si jí způsobil včera v noci, když lezl přes plot a plot nevydržel, vypadá fakt ošklivě
- naši hoši dnes po obědě: "Hmm, tak teď si dáme nanuka a pak půjdem hrát frisbee. Nejdřív ale musíme sehnat to frisbee"
Konec, zvonec, lívanec, jdu vykydnout a nechat si zdát o sloupech. Dobrou!