close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O dokonalosti některých soundtracků

25. dubna 2011 v 23:11 | závislý zubr |  všední žvásty
Strávila jsem víkend se Sherlockem Holmesem. (Právě jsem se na pár minut zamyslela, pak jsem si tu větu přečetla a padla jsem smíchy. Asi opravdu trávím moc času ve společnosti Edy.) Ne v posteli, alébrž on hrál a já se koukala, nejdřív na toho sice akčního, ale historickýho (a hlavně pěknýho a s pěkným Watsonem, vrr, ale to sem nepatří) a potom na toho úplně moderního, arogantního a vypadajícího trošičku jako ženská (na druhou stranu Watsona hrál Artur Dent a zachoval si roztomilej dentovskej výraz, skoro jako by stále umíral touhou po šálku čaje). Ale ponechme kvality Sherlocka a Watsona stranou, bude řeč o hudbě, vážení!
Jsou filmy, u kterejch hudbu nevnímáte. Jsou filmy, u kterejch vás hudba nebetyčně se*e. (Dovolím si větší než malou odbočku: asi před dvěma rokama jsme byli v rámci Projektu 100 s Plameňáčkem v kině na promítání Upíra z Nosferatu, tý starší verze někdy z roku 1922, němý. Jeden z prvních horrorových filmů se během 70ti let proměnil v komedii desetiletí, když už nic jinýho, tak Hutter se protahoval opravdu božsky. Kdyby k tomu byla i správná tajemná hudba, tak tam asi smíchem umřem - buď, anebo by to bylo fakt strašidelný. Ne, místo toho si tam akorát nějakej šílenec brnkal na kytaru arpeggia a celý to zkazil.) Jsou filmy, který jsou na propojení s hudbou založený - dobrým příkladem je třeba The Wall. Jsou filmy, ze kterých si pamatujete ústřední motiv (v případě Star Wars dva ústřední motivy, podle toho, jestli zrovna vyhrává impérium nebo povstalci). A pak jsou filmy, kde uprostřed zjistíte, že vás vlastně mnohem víc než děj bere ta hudba...

Můj top of the top, bráno chronologicky:
Howard Shore, soundtrack k Lord of the Rings - přiznávám, bylo mi 13 a k filmu mě mnohem víc než hudba táhnul Aragorn, ale kdeže loňské sněhy jsou.. Na druhou stranu zas až tak extra to taky není, ale slušnej průměr.

Ennio Morricone, soundtrack k Inglourious Basterds - tady mě k bližšímu prozkoumání donutila ta scéna, jak tam z tunelu vylézá neznámý vojín jménem Bärenjude a chystá se umlátit německého důstojníka baseballovou plálkou, zatímco největší starostí přihlížejícího Brada Pitta je, aby mu náhodou na zem neupadl salám z housky, co mu maminka zabalila k svačině. Když už jsme u sira Morriconea, má na svědomí i hudbu ke spoustě spaghetti westernů, kupříkladu k Dobrý, zlý a ošklivý - Ecstasy of Gold začíná Metallica koncerty.

Danny Elfman, Nightmare before Christmas - takový hitovky jako Oogie Boogie's Song nebo Kidnap Sandy Claws nemohly zůstat zapomenuty. A This is Halloween doporučuju najít na jůťůb a srovnat s verzí od Marilyna Mansona, stojí to za to.

Hans Zimmer - last, but not least. Od něj jsem zatím slyšela soundtracky dva. Naprosto dokonalej k Inception (skvěle se na něj běhá, a to dokonce i na ty pomalý části, a Time je jeden z největších dojáků, co znám) a ještě dokonalejší právě k Sherlock Holmes. Už úvodní scéna, kdy Sherlock běží a za ním jede Lestrade s Watsonem v kočáře mi říkala, že to bude stát za to. A stálo. Už čtvrtej den probíhá naprostá závislost, a to to má přitom prakticky jen dva motivy. Ale jaký motivy, sakra!

Docela by mě zajímalo, co je na filmový hudbě tak zajímavýho. Pro někoho je to asi lehčeji stravitelná varianta klasiky, zatvrzelí fanoušci si při poslechu můžou vybavit svoje oblíbené scény (třeba žvejkajícího Brada, že ano), a my ostatní si cestou v autobuse můžem užít trochu romantiky. A pak se probrat a nevědět kde jsme, co tam děláme, kam to jedem a vůbec. Někdo nějaký jiný nápad?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama