Jestli mi dneska ještě někdo řekne, že jsem bledá, vypadám nevyspale a že se motám, tak ho bledost nebledost složím k zemi a skopu nejdřív do hranatý kuličky a potom ještě do kulatý hraničky. Tejden jsem nespala, naživu mě drží pouze hektolitry kafe, nervozitou z odevzdávek se skládám k zemi dokonce i den poté a už druhej den nejsem schopná naprosto ničeho.. to mám sakra vypadat čerstvě, nažehleně a růžově? Nejsem košile!
Uhm. Díky bohu za zítřejší rektorskej den a za to, že nám tento týden odpadá tak polovina přednášek (ok, odpadaj dvě a na ty pondělní jsem fakt neměla sílu a na čtvrteční a páteční kašlu), takže můžu jet domů, kde mě nakrměj, vyperou, vyspěj a vůbec mě aspoň minimálně připravěj na další kolo ničení svojí fyzické i psychické kondice. Nikdy by mě nenapadlo, že si namůžu zápěstí tím, že budu řezat karton..
Nejhorší ze všeho na tom je, že mě to fakt baví! Jo a jen tak mimochodem, kdybyste náhodou měli nějaké podnětné návrhy k úkolu Dům pro tři sestry, tak sem s nima, páč já (už zase) nevím... Děkan! (Teda jakože děkuju, děkan Bořek se u nás zjevuje jednou do měsíce a fakt to není u nás na bytě, už jen z toho důvodu, že tu momentálně máme málo chlastu.)
Howgh!