Fakt netuším, jaký je průměrný věk fcukiťáckých (ne)pravidelných čtenářů, ale tohle je také všeobecné téma. Pokud to máte daleko před sebou, užívejte si tepla domova a máminy sukně, jestli to máte za pár, těšte se, jestli jste v tom (není v tom jako v tom, to zas bacha), užívejte si a jestli už jste za zenitem, tak s láskou vzpomínejte. Jo a možná by ze mě taky mohlo vypadnout, o čem je řeč.
Tak tedy - nadejdou v životě člověka krušné chvíle, kdy je popadnut za límec a hozen na mráz v podobě maturity (skoro všichni) a poté odejit z domova na vyšší ústav (stále většina, v dobrovolnosti se to různí). Ono se to pořád říká, jaký je ten vysokoškolský život krásný a úžasný, ale nikdo už vám nepoví o takových těch drobných nuancích praktického charakteru - buď proto, že je zapomněl, nebo je nezažil. Netvrdím, že vysokoškolský život není krásný a úžasný, ba naopak, nicméně existuje pár faktů, o kterých se všeobecně mlčí.
Pokud se chystáte na vejšku, počítejte s tím, že největší změna, kterou zaznamenáte, se bude týkat jídla. Postupem času zjistíte, že:
- menza je buď hnusná, nebo drahá, v nejlepších případech obojí
- kuře po horácku, mexické kuře, pečené kuře, kuře na způsob bažanta a jakékoliv jiné kuře a jedno a to samý kuře s jednou a tou samou nechutnou nedovařenou rejží
- saláty jsou fajn, ale za hodinu máte zase hlad
- což je vcelku jedno, protože po normálním obědě máte hlada za dvě hodiny
- po nějaké době si vypěstujete alergii na vše instantní, rychlé, jednoduché a nezkazitelné
- ani těstoviny na sto způsobů nejsou to pravý ořechový
- přijíždíte domů a po mamince nejprve žádáte, aby bylo k večeři jídlo, co se vařilo dýl jak deset minut
- další víkend slevíte na jídlo, co se aspoň vařilo
- a další víkend vám bude stačit cokoliv k jídlu
- vaše první kroky doma povedou k ledničce
- čínský nudle jsou asi vážně vyrobený z lepenky, nicméně pořád jsou poživatelnější než kus kartonu (dokonce i když je ten karton zakápnutej chutným lepidlem)
- poměrně rychle se naučíte svoje jídlo schovávat, protože hladový spolubydlící je horší než nájezd kobylek
- to ale nevadí, protože stačí počkat, až si nakoupí zase on, a pak mu akci Saranče vrátit
- když se za vámi staví rodiče, budete mít daleko větší radost z toho, že vám věnovali nesnědenou svačinu než z toho, že je po dlouhé době vidíte
Další změnou jsou hygienické a uklízecí návyky. Pokud nejste nechuťák a neválíte se doma v odpadcích už od pěti let a vaše hygienické návyky jsou také v normě, počítejte s tím, že se pár věcí změní:
- občas se prostě musíte obejít bez sprchy, protože došla teplá voda/došel sprcháč a nemáte peníze na novej/neteče teplá voda/neteče vůbec žádná voda/spíte v ateliéru už třetí noc v kuse
- špinavé nádobí se samo neumyje, ani když ho necháte ve dřezu týden (zejména pokud se jedná o nádobí spolubydlících)
- máte-li štěstí na sousedy na kolejích, počítejte s psychologickou válkou typu "schválně, komu dřív rupnou nervy a vynese ten odpaďák"
- válku většinou ukončí odpaďák, který se zvedne a odplazí se někam jinam
- vlasy, nehty a ostatní části lidského těla budete potkávat mnohem častěji než doma
- stěhujete-li se do nového, pak je stoprocentně prach úplně všude a v několikacentimetrové vrstvě
- některé fleky nejdou dolů ani Savem
- a na některé neplatí ani koncentrovaná kyselina sírová
- v koupelně bude nejméně 15 lahviček od šamponů vypotřebovaných přesně z 95 procent
- když vám matka nadává, co to máte v pokoji za binec, jenom žasnete, protože oproti vašemu pokoji v místě studia je to jako nebe a dudy
A dobrá rada na závěr: při každém nákupu berte alespoň dvě role toaletního papíru. Toho není nikdy dost, obzvláště v případě, že vám v oné místnůstce sídlí papírožrout.
(Sepsáno na základě vlastních i odposlechnutých zkušeností - ale neřeknu vám, který jsou ty moje...)