Červen 2011

Nuda pár set kilomterů od Brna

16. června 2011 v 21:59 | zubr |  Zubří farma
Mám takové neblahé tušení, že se nejspíš nudím.

V životě by mě nenapadlo, že v dohledný době nějakou takovouhle kravinu vypustím z mozku do úst a posléze i do éteru, ale je to tak. Zdá se, že jsem si úspěšně zvykla na hromadu práce, šibeniční termíny a fakt, že spánek je zbytečnej luxus, takže když teď mám práce akorát tak miniaturní hromádku, termíny žádný, protože příští rok to jistí, a spím víc jak pět hodin denně, tak mám najednou strašně moc volnýho času! A protože jsem se díky škole zvládla úspěšně zbavit všech koníčků (teda až na běhání, protože stresu k vyběhání bylo dostatek), tak nemám co dělat. Sákryš. Takže po dni stráveným sjížděním youtube, pařením TS3, pařením AoE, čtením, válením se na zahradě a takhle furt dokola zjišťuju, že mi něco chybí. Nejspíš nějaká tvůrčí činnost.
Takže mi nezbejvá, než se bavit nějak jinak. Pro začátek mě pobavil kluk, co se mi asi pokoušel při čekání na autobus dívat do očí, ale protože byl nejmíň o hlavu menší, tak to vypadalo spíš jako že má zájem o ty tělesné partie, co jsou položeny o trochu níže. Chudák. Chudák já. Chci mít o deset centimetrů míň, aspoň bych občas mohla zkusit kulhat na podpatkách. Fakt by mě zajímalo, jaký to je, já podpatky nenosím, protože jsem na nich žirafoidní a pak mi do očí nemůžou koukat ani ty kluci, co by normálně mohli. A zas až tak výstavní dekolt taky nemám, co si budem povídat.
Taky mě začaly bavit diskuze na internetu. Nečtu ty na novinkách.cz, protože tam je to samej levičák a revolucionář a zastánce proletariátu a to se člověku chce akorát zvracet. Demagogie nejtvrdšího kalibru. Daleko vtipnější jsou diskuze pod článkama z ženské rubriky (jednou jsem odcházela od počítače s pocitem, že všechny diskutující mají zadeček a nožičky a botičky a šatičky a manžílkům doma pečou koláčky a masíčko, protože salátky jim nejedou) a taky na youtube (diskuze pod Star Wars scénou Luke, I am your father! - "Ok, představte si, že jste na Lukově místě. Máte dvě možnosti, buď se připojíte k temné straně síly a ke svému otci a budete vládnout obrovskému impériu, nebo se i s uříznutou rukou vrhnete do neznámé propasti. Těžká volba, co?") Pak se mi taky líbí diskuze o stávce odborářů, hlavně když přijde řeč na blokování vstupních dveří odborářských domů. Vážně jsem přemejšlela o tom, že bych dnešní nudu zaplácla tím, že bych se jela připoutat k něčím dveřím, ale to by neměl kdo dojít rodičům pro víno a to by byla katastrofa.
Pobavila mě i moje výprava za účelem obnovení občanky a pasu. Přijela jsem z Liberce a všechno jsem obíhala s báglem na zádech a flaškou vody v ruce (protože lehčí kocovina a vody jsem se fakt vzdát nechtěla) a pan fotograf, co jsem po něm chtěla fotku do občanky, se složil smíchy už ve dveřích a ptal se mě, proč mám na zádech ten padák. Na úřadě jsem s padákem vylezla tam a zpátky asi tak 30 pater, donutili mě všude se podepsat, sejmuli mi otisky prstů - to byl zlatý hřeb celého dne - a donutili mě podepsat i to, co jsem ještě nepodepsala, poté jsem slezla dalších třicet pater, zjistila, že zpruzeně se tvářící paní na pokladně asi pro samý zpruzení zapomněla i mluvit a celou svou odysseu jsem zakončila úspěšným úprkem před rodinkou romských spoluobčanů, kteří se zřejmě rozhodli, že to já a mé modré oči máme na svědomí opoždění sociálních dávek či co.
A teď jsem doma a koušu se nudou, pročež hned zítra začínám dělat něco užitečného. Howgh!

Všechno jednou poprvé

2. června 2011 v 21:44 | zubr |  všední žvásty
... a tak jsem i já poprvé viděla Ordinaci v růžové zahradě. Ne, dobrovolně to nebylo, ještě než se stihnete zeptat. Bratr vypojil z televize Bohouše (rozuměj notebook) a televize zákeřně přepnula na Novu, kde se odehrával tento skvost (sice jsem měla určité podezření, ale až do závěrečných titulků jsem fakt nevěděla, na co se to koukám). Stačilo pár minut a byla jsem odchycena, ať už to bylo neuvěřitelnou stupiditou dialogů, neuvěřitelností situací nebo prostě tím, že jsem citově vyprahlá a konečně jsem dostala svou pravidelnou dávku emocí. Teda za předpokladu, že mi ji neměly dodat Vékávéčka nebo co já vím co teď běží.
Ale teď už aspoň vím, že: Lea a Brigita jsou zlý a proradný mrchy, Deniska že umřela a nikdo za to nemůže, Toník má křivou ježčí budku, Běla utekla z psychiatrické léčebny a nechyběl jí postarší pán, co se tam objevil v závěru s taškou, Max dělal přijímačky a neví, jak dopadl, jeho tatínek je z toho nervózní a proto musí operovat kýlu s fešnou paní doktorkou a skákat pro Toníka do rybníka a producírovat se v cizím bytě pouze v červeném županu a že se nikdo žalovat teda jako nebude. Jo, a lama je člověk, co je počítačově negramotný a své okolí tím neuvěřitelně sere. No a teď mi řekněte, v který knížce se takový neuvěřitelný množství informací dozvíte za dvacet minut?
Řekla bych, že nejhodnotnější na tom byla ta reklama na Mrože s polonahým svalovcem, co běžela o přestávce. S láskou k ženám!