Listopad 2011

Milý Ježíšku!

27. listopadu 2011 v 11:05 | zmámený zubr |  všední žvásty
Začal advent, ale můj Ježíšek mi nařídil napsat dopis už dřív, ono totiž 1) už všechno mám a Ježíšek je tudíž bezradný a neví, 2) Ježíšek nestíhá a ideálně by potřeboval začít shánět už v červenci, 3) Ježíšek je sklerotik a proto jsem dopis předala raději vlastnoručně a uvažuji i o emailu, protože papíry se ztrácejí mnohem snáz (i když je fakt, že tento rok se zatím neztratilo nic, protože svůj dopis Ježíškovi už druhý týden vídám nenápadně schovaný v knihovně). Dneska si ale odpustím plánovaný článek o hrůze předvánočních příprav (ale i na ten dojde, bude hůř, muhehe!) a budu psát tomu skutečnému Ježíškovi. Tak tedy:
Milý Ježíšku!
Nejdřív bych Ti chtěla poděkovat za všechny loňské dárky, zejména za ty, které přicházely v průběhu roku. Vyzdvihla bych leden, který aspiruje na jeden z nejšťastnějších měsíců mého života (konce vztahů bývají důvod k pláči, ale tenhle konec byl důvodem k minimálně půlročnímu veselí). Dále Ti děkuji za to, že jsi mě nejspíše osvítil a lehce pozvednul kvalitu mých ateliérových prací v letním semestru, takže teď nemusím bezprizornit, ale můžu vesele studovat dál a hroutit se ze statiky. Děkuji Ti za krátké zkouškové a dlouhé prázdniny, za Tatry a za Černou Horu, za slunné září v Liberci(!) a za to, že i když je teď inverze a nechutně slizko a hnusně, tak nepropadám podzimní depresi. Děkuji Ti za to, že jsi naučil R. alespoň decetně uklízet v kuchyni (a teď se dostáváme k prvnímu přání: když už to zvládl on, tak bys to mohl naučit i L.), taky děkuji za opravený zip na mých nejoblíbenějších kalhotech a za to, že jsem tenhle semestr ještě nemusela spát v ateliéru. (Já vím, že tenhle týden to nejspíš přijde, ale i tak to bylo hezké.) Děkuji Ti za svou oslavu dvacetin (černohorskou, jičínskou i libereckou). A velké díky za to, že jsem zvládla upéct svoje první maso v Liberci...
K letošním Vánocům asi nic moc nepotřebuju. Snad jen to umývání nádobí (viz výše), taky by mohl někdo čas od času uklidit koupelnu, ale to už bych asi chtěla moc. Mohl bys za mě třeba napsat test ze statiky, ale ten píšeme před Vánocema a tenhle rok už mám asi vybráno, co? A jinak už fakt nevím. Snad jen to, aby se příští rok nic nepos..kazilo.
Vím, že teď máš hodně práce, ale třeba si to přečteš v lednu. Po pár týdnech intenzivní rekreace na Havaji by se začal nudit každej, tak na můj dopis třeba narazíš, až tě přestanou bavit vlny a začneš radši surfovat po netu. Beru i opožděně splněná přání, víš!
Tak se měj, užij si Vánoce a Silvestr a tak dál. A hlavně: Santa sucks!

Být či nebýt by

17. listopadu 2011 v 11:40 | zubr |  všední žvásty
Témetem týdnem je prý - alespoň na blog.cz - bisexualita. Ach-můj-Božéééé!
Vybírám perly:
"Mě je zatím jenom čtrnáct, takže mám (zatím) jasno v klucích :D Ale co my víme, třeba se za pět nebo deset let se to změní."
"...naopak je homosexualita a taky bysexualita cool!!!!!"
"Bisexuálové prožívají své touhy a choutky, jak s ženami, tak s muži, často dělají grupáč."
"Člověk za to nemůže.Tak už se narodí a nemůže s tím nic udělat.Někdy si člověk i objedná plastickou operaci aby byl opačným pohlavím."
"...jen prostě nevědí co chtějí..."
" Člověk v letech od 13 do 18 (plusmínus) je bisexuální a není to špatná vlastnost, ani hřích a ani nic jiného"
"Proč ne? Vždyť já sem taky patřím :D. Mám manželku Terezku (♥)"
"Když o tom tak přemýšlíte, možná je každý bisexuál."

A dost. Je hezké, že má dnešní mládež ve věku 11 - 14 jasno, nicméně jsem ráda, že nejsem o pár let mladší, protože bych byla bisexuální, musela bych chodit na grupáče, případně dokonce na plastickou operaci a ještě pořád bych nevěděla, co že to vlastně chci. Na druhou stranu bych byla nesmírně cool (ale to pouze za předpokladu, že by má bysexualita byla náležitě tvrdá. I když možná je bysexualita něco jiného než bisexualita - třeba se to čte bájsexualita a znamená to, že pociťujete nutkavou touhu mít něco s každým, kdo jde kolem - odvozeno z anglického passing by). Sákryš. Jdu se zeptat svého bratra pohybujícího se v inkriminované věkové skupině, jak to vlastně má. A budu doufat, že jednoho dne nepřijedu domů a nebudu mít sestru...