Aneb odevzdáváme o týden dřív, než jsme měli. Před Vánocema už máme mít stejně všechno hotový na kritiky. Ještě pořád neumím pořádně s Vrayem. O Rhinu se radši nebudu ani vyjadřovat. Den před kritikama máme předtermín stavitelství. V písemce ze statiky nebyl deviační moment. Vyklikávání projektu na cad jde neuvěřitelně pomalu. Neumím naklikat půdorys krovu, ne že bych se o to někdy pokoušela. Zkoušku z geologie mi bude muset napsat někdo jinej, protože na přednáškách jsem tenhle semestr strávila přesně dvacet minut. Stejně tak by za mě mohl někdo vyplodit čtyřstránkový esej o výstavě. A stejně jsem si dneska neodpustila válecí odpoledne s Pratchettem, co jsem ještě nečetla (objev roku, vážení!)
A vůbec mi to je všechno fuk, protože jsem si našla novou formu odreagování se. Budu psát nas..štvané dopisy. Dneska jsem odeslala jeden směr O2 a v nejbližší době pravděpodobně přistane další exemplář na liberecké radnici. Vánoční stromeček, který bliká tak, že se mu epileptici musí vyhýbat minimálně o tři ulice, bych ještě skousla. Ale obří svítící větrný mlýn s andělíčkama, nafukovacího Santu svádějícího boj z očí do očí s nafukovacím sněhulákem a techno remix Vánoce, vánoce přicházejí fakt nedávám. K dokonalému naplnění mé představy soukromého pekla chybí už jen dětský pěvecký sbor falešně zpívající vánoční písně doprovázen jinými dítky šmrdlajícími na housličky, vyluzujícími tímto způsobem zvuky, za které by Hitchcock prodal i kalhoty, aby si je mohl použít v Psychu.
Konec slovního průjmu (ta předchozí věta mě vážně vyčerpala). Jdu si pustit nějakou tu americkou vánoční hitovku, představovat si, že venku sněží, a užívat si pocit, že už mám celých 3 celé sedmdesátpět desetin vánočního dárku. No není to skvělý?!