close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krabičáku, kde jsi?

5. ledna 2012 v 19:15 | zubr-r-r-r |  všední žvásty
Nějak se mi teď stýská se mi po starých dobrých časech, kdy jsme se nebáli sprostých slov, ožírali se každej víkend a poměrně velké procento času jsme o sobě nevěděli. Kdy odpoledne přišel člověk ze školy, fláknul s taškou do kouta a jedinou starostí bylo, jak zabije čas do večeře. Budoucnost byla slibná, zítřky světlejší než světlé, deprese hluboké, záchvaty smíchu hysterické a popravdě dosti pitomé, uvažování neracionální, slzy slané a tekly jich potoky... Nemá to být naopak? Nemá být náhodou minulost vybledlá a zašedlá a přítomnost to, co voní, chutná a září všemi barvami od námořnické modré po vyblitou žluť?
Ne, nejsem nikterak v depresi z přítomnosti. Naopak, daří se mi velmi dobře. Jsem na vysněný škole, letošní zkouškový se tváří jako velká pohoda, vztahy s rodinou jsou dobré, mám vlastní notebook, mobil, milujícího a milovaného muže a župan, co je ještě měkčí než králíček Azurit.. Co by za to děti v Somálsku daly? Mám se úplně skvěle. Fakt.
Prostě jsem se jen hrozně dlouho neopila tím správným způsobem. Takovým tím způsobem, kdy klidně ujdete 15 kilometrů pěšky, protože potřebujete další pití, ale cesta strašně uteče a vy se celou dobu skvěle bavíte. Už jsem hrozně dlouho nebyla na žádným koncertě, kde vlítnete do davu a je vám úplně jedno, že je z 90 procent složenej z ožralejch punkerů se steelama a vy máte akorát tenisky. Je to fakt hrozně dlouho, co jsme si v opilosti povídali se spoustou cizích o lidí o spoustě hovadin. Hrozně dlouho jsem neměla kocovinu, bože!
Teď chlastám jinak. Méně živelně. Častěji a méně. Alkohol podávaných v malých dávkách a tak dál. Míň míchám. Už nepiju krabičák, ale víno z lahve, ach ta snobárna. Nad čtyřicet procent v panáku, už žádné společné oblizování jedné flašky a šťastná shledání na kožním. Zestárli jsme, jsme slušnějc vychovaný, už se neválíme v louži bůhvíčeho, ale zvracíme tiše až doma a hezky do kbelíčku. Není na tom nic špatnýho, je to prostě jen další vývojové stadium civilizačního alkoholismu. Skončím jako moji rodičové, každej den si budu muset dát skleničku na usnutí. Vyměkli jsme. Ale s tím se musí počítat, je hezké žít rychle, dokud po nás někdo nechce tu druhou část, že?
Ale já mám plán! Maturitní ples (už ne náš, nevadí). Spousta známejch. Spousta spolužáků. Spousta alkoholu. Spousta vzpomínek typu "a jak ses tenkrát poblil" a "jak jste tenkrát spolu to" a "ty si z toho vážně nic nepamatuješ?". Budeme pít. Distingovaně, samozřejmě. Žádné válení se pod stolem, to se ve společenských šatech nedělá, obzvlášť v těch krátkých, pak je toho moc vidět. Ale pít budem, a dodržíme plesovou tradici a ukradnem si šerpu. Punk is not dead!
Teda aspoň dokud vám není dvacet.
Radši zůstanu doma a budu se zpíjet vaječňákem od babičky.
Tragéde!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirek Mirek | Web | 29. července 2012 v 15:40 | Reagovat

Hezký blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama