Září 2012

Nám vládne král, má jméno heroin

8. září 2012 v 23:18 | zubr
Není nad to sedět s rodičema a jejich kamarádama v hospodě a poslouchat zasvěcenou debatu na téma "co tráva, vole, ale elesdé, to bych chtěl někdy zkusit! nevíte někdo, jak se vyrábí?"
Vůbec poslední dobou nějak nepobírám, co se kolem mě děje. Kamarádky stejně staré se houfně vdávají, další vyžadujou, abych se vdala já (naštěstí tak nečiní z obav ale o mou budoucnost, ale z mnohem prozaičtějšího a pro mě přijatelnějšího důvodu - chtějí vypít bar na afterparty), ale já je chápu, chci po nich to samé. Naštěstí všichni berou v potaz argument "jestli se my dva (rozuměj já a můj současný muž) někdy rozhodnem vzít, tak to neklapne, protože se po rozlučce se svobodou proberem každej na jiným kontinentě a absolutně bez představy, jak jsme se tam dostali (welcome to Jamaica and happy holiday!)", takže zatím času dost, musíme počkat, až naše (s)potřeba kvalitního alkoholu klesne.
Další divný věci, co se dějou, jsou třeba moje babička, která dneska vyčetla svým dvěma dcerám, že měly hezčí dětství než ona a že mají vůbec mnohem skvělejší a lepší život, mně oznámila, že v porovnání s mým drahým bratrem jsem měla v jeho věku mnohem méně zájmů a že rozhodně nemám takový úžasný všeobecný přehled jako on a měla bych s tím něco dělat, dědovi vynadala za cokoliv, co se pokazilo, včetně toho, co pokazila ona, a když se odvážili někteří ozvat (dobře, přiznávám se, odvážila jsem se nerozumně nesouhlasit s tvrzením, že jsem naprosto blbá), nas..štvala se a nemluví s námi, co se ozvali, takže je to vlastně úplně to nejlepší, co se mohlo stát.
Pak se děje spousta míň divnejch věcí, co jsou ale hrozně moc divný dohromady, jako třeba:
zvládla jsem několik zběsilých koleček rumu s kofolou, ginu s tonikem a Sladkého Dievčete a nic mi z toho nebylo
asi bysme si na bytě měli uklidit, protože lidi, co bydlej na Strahově na 14 metrech čtverečních a maj tam neuvěřitelnej brodel, o našem bejváku tvrdí, že je to squat
tytéž lidi mě ani po dvou měsících nezačali štvát, nevyrobili mi ponorku, nepohádali se se mnou ani mě neposlali do h..ájíčka, což je úplně ultramegasuperdivný a tím, že jsem to sem vyventilovala, jsem to určitě zakřikla a hned zítra se tak stane (ne, prosím, nechci!)
téma týdne na blog.cz je "jsem šíleně dospělý", ale já neumím číst, takže čtu "jsem šílený dospělý", což je docela rozdíl, protože k prvnímu nemám co napsat, zatímco na téma druhé by se dalo vyplodit slohové cvičení na tři strany spojené s praktickými ukázkami
druhý pokus o dobytí Ještědu skončil opět nezdarem a byla jsem nucena nechat se snést dolů (ne, výjimečně za to nemohl alkohol, ale nový tenisky)
nákupy v Bille mohou být některými lidmi (konkrétně ex-lidmi) chápány jako provokace s cílem jít si dotyčné nenápadně prohlídnout
na druhou stranu nechoďte si prohlídnout svého ex, co pravděpodobně chodí se svou pětačtyřicetiletou sousedkou, žeano
máme na zahradě ježka a vím to proto, že ho táta dneska sprostě ukradl ze silnice a přesídlil ho dvacet kilometrů k nám na zahradu

Zítra o půlnoci jedu do Tater. Omlouvám se tímto za svůj nesouvislý výžblept, ale má mysl je již předem opojena vyhlídkou na množství rumu, co sebou vezem, páč tuzemský UM je hnus a pít ho prostě nehodlám. Držte mi palce, ať mě nesou nohy a muž mě nemusí zase snášet dolů na zádech. Čááááááááu!