Říjen 2012

Křičím, vztekám se a kopu kolem sebe

24. října 2012 v 10:42 | stresovaný zubr |  Schrei!
Bylo by hezké napsat, že po měsích urputného snažení se a tvrdé dřiny jsem byla přijata do autorského klubu onoho úžasného serveru blog.cz. Bohužel, vážení, není tomu tak. Po podání přihlášky jsem se nepočítaně dlouhých měsíců akorát tak flákala (teda mluvíme-li o psaní), takže do autorského klubu jsem byla přijata prakticky zadarmo (a ještě se k tomu drze přiznává!!). Normálně bych se tím asi radši ani moc nechlubila, jediný důvod, proč to tu zmiňuji, je má touha reagovat na jeden komentář k mé osobě či spíše k produktům mého tvůrčího snažení. Reakce již zavedených autorů na mé přijetí do klubu byly vesměs vcelku pozitivní, pouze mě lehce nadzvedlo toto:

Blog se mi líbí, ale v anketě raději hlasovat nebudu, protože uznávám stará pravidla, ve kterých byly jednořádkové články (http://fcukit.blog.cz/1201/a-na-co-ze-to-vlastne-hrajes) nebo krátké články s několika neozdrojovanými obrázky (http://fcukit.blog.cz/1201/jezisku-mela-bych-jeste-jedno-prani) velkou ostudou a všichni, kteří se do AK chtěli dostat, se snažili jim vyhnout a díky tomu se stali elitou a jejich články byly vyhledávané.
Jak jsem řekla, blog se mi líbí.
A dala bych mu jedničku (za skvělou gramatiku a sympatického pisálka), ale to by mě nesměla děsit představa, že kvantita v něm občas vyhrává nad kvalitou, s níž by měl být klub reprezentován.

Oficiální stanovisko redakce k výše uvedenému komentáři zní takto:
(poznámka editora - kurzivou psané věty vyjadřují názor kritického hlásku sídlícího v autorčině hlavě, na tu malou svini se vykašlete a nečtěte ji)
Nemyslím si, že délka článku určuje jeho kvalitu. Někdy se dá to podstatné říci v několika větách, někdy vám ani desetistránkový elaborát nezaručí, že vám z pusy nepadaj sračky (což ti teda mimochodem nezaručí ani těch pár vět, milá zlatá). Přijde mi dokonce těžší vystihnout událost či myšlenku pár slovy než o ní psát bakalářskou práci. Jsem poměrně vytížený člověk (a proto teď trávíš čas tím, že smolíš článek na blog, viď) a nemám čas psát pojednání o nesmrtelnosti chrousta, natož pak číst pojednání ostatních autorů (seš prostě líná číst, přiznej si to). Čestně přiznávám - a ty už táhni, kritický hlásku - že má reakce je do jisté míry ovlivněna mým pocitem zneuznaného pisálka, který tak trochu dostal na prdel. Ano, je to samozřejmě pravda. Netvrďte mi, že vás kritika na vaši adresu nenaštve, i když je třeba opodstatněná. Ale nechci se nechat pranýřovat jakousi samozvanou blogařskou elitou za to, že jsou moje články krátké. Svému účelu posloužily - vyžvanila jsem se. Má-li někdo pocit, že by příspěvky na blogu měly sloužit vyšším cílům, nechť si takové vystaví na svůj blog a na můj neleze nebo ať vydá knihu. Nebo se taky může jít bodnout. Howgh!

P.S.: redakce se tímto omlouvá za zvýšené množství použitých sprostých slov v článku. Autorka měla těžký týden s minimem spánku a vyhlídkou na spoustu podobných týdnů a ještě k tomu po ní pořád někdo něco chce. Pak se nedivte, že je nasraná. Čáááááu!

Wuehéééj!

2. října 2012 v 19:56 | zubr
..začal semestr! Jak se to pozná?
  • má léty a prací sedřená záda klasicky bolí, křupou a vydávaj různý jiný podivný zvuky - letos začaly nějak brzo
  • diář se na mě opět tváří nebezpečně přeplněně
  • už zase mě přepadají panické stavy spojené s tím, že nic nevím, nic neumím a vůbec jsem naprostej a totální lůzr
  • přišlo obědové nechutenství - obědy z menzy se fakt nedaj žrát (omlouvám se za použité výrazivo, ale v menze se nejí, v menze se žere, protože v menze by nikdo normální nejed)
  • cestou do školy je pro velký úspěch zase neprůchozí chodník, protože z nějakého záhadného důvodu je poměr počtu individuí proudících proti mě ku počtu individuí proudících se mnou 100:0
  • naskákal mi milijón a jeden beďar - severské podnebí mi vážně nedělá dobře
Ale jinak je to fajn fajn fajn fajnový!