Prosinec 2012

O tom, že nesnáším svůj životní styl

4. prosince 2012 v 22:22 | zubr |  všední žvásty
Teda jenom dočasně. Ale stejně mě to s odpuštěním sere: měsíc do Vánoc, imunitní systém v kýblu, ledviny tamtéž nebo v ještě horších končinách a já každej den začínám pracovat v 8 ráno a končím o půlnoci nejdřív. Samozřejmě mínus pauza na oběd, svačinu, večeři a povinná minimálně dvacetiminutovka na cvičení, protože jinak by mi záda už asi fakt upadly. Ale jinak nic. Můj největší kulturní zážitek za posledních čtrnáct dní spočíval v tom, že jsem se čtvrt hodiny chechtala kámošově statutu na xichtoknize (on the scale from 1 to 10 where 1 is "Virgin Mary" and 10 is "Justin Bieber in the mexican prison" - how fucked are you in this exam season?" mimochodem tenhle status má na svědomí všeobecné zlepšení nálady, nikdo, ale fakt nikdo nechce bejt desítka). Druhý kulturní zážitek spočívá v tom, že jsem si dala na půl hodiny pauzu a šla se někam vyžvanit (jo, sem), páč mě má drahá polovička momentálně vytáčí tím, že si myslí, že je jediná osoba na světě, co musí pracovat a všichni ostatní že se flákaj. Třetí kulturní zážitek mi vyrobila maminka větou "měla bys mít vždycky po ruce Postinor", po jejímž vyslechnutí jsme s bratrem oba zalezli pod stůl, já vytlemená, on rudej až za ušima předstírajíc, že nic neslyšel. Jak tak na to koukám, mám těch kulturních zážitků a rozptýlení celkem dost, takže bych si měla přestat stěžovat a vrátit se zpátky k vymýšlení oken.
Definitivně mi hráblo. Juhééééj!